Týdeník nejen pro Henrietu!

Přišlo pondělí a já si uvědomila, že začínám psát "Týdeník" mého života, protože jsem si slíbila se zúčastnit výzvy, kterou jsem našla na blogu :http://abych-nezapomnela.blogspot.ie/2018/02/jak-to-bude-s-tydeniky-kdyz-dite-najde.html, Henriety, která nás ostatní vyzvala, abychom se pokusily stejně jako ona každý týden, zapsat na blog náš život. Výzvy mám ráda , tak proč to nezkusit. Ačkoliv se bojím , jak to dopadne, protože na skvělé psaní Henriety zdaleka nemám!

Pondělí 29.1.2018

Den jako každý druhý, jen ten dobrý pocit, když někomu, kdo to nečeká, předáte dort, ručně pletené ponožky a pusu někam skoro za ucho a vidíte, že jste potěšila. Tak ten pocit je k nezaplacení ! Dělat radost někomu, dělá radost i mně! A k tomu mne ráno tahaly z postele, mimo Charlíčka i sluneční paprsky za oknem. Kéž by vydržely , ale jsem realista, je přece jen ještě leden. Ale už se těším, na zahradu, na nákup rostlinek,na vrtání v hlíně- už aby tu bylo, JARO.

30.1.2018 úterý

Smutek střídá radost. Venku šedotmavo a v mé duši také. Náš život lítá nahoru dolů, asi to tak má být, aby byla rovnováha ve všem. Ale proč to tolik bolí ? Dnes v mém srdci pláč pro Kačenku, čivavku virtuální kamarádky. Kačenka dnes prohrála svůj boj. A mne to vrátilo vzpomínkou k Chlapečkovi a Kesynce. Každý tam nahoře máme nějaké své svítící hvězdičky.... a v našich srdcích zůstanou navždy !

Středa 31.1. 2018

Je tak báječné mít přátele. A taky skype. A vědět, že když si chybíme už moc, že si zavoláme , každá z nás si uvaří kávu nebo čaj a probereme všechno, prezidenty, děti, hafíčky, bolesti, starosti i radosti. Předáme si sem tam recept, sem tam radu jak žít, jak udělat to či ono, jak nedělat  chyby a nebo jak je pak napravit, říkáme si pravdu, i když to je někdy nepříjemné.Dáme tipy na knihy a nebo hudbu a taky třeba ke tvoření. A taky se povzbuzujeme navzájem, v nemoci, v době, kdy to potřebujeme a je jedno jestli nás dělí 2500 km vzdušnou čarou. Je to , jakobychom seděly tváří v tvář, jako kdysi a nebo taky ještě nikdy! A já za to děkuji, že Vás mám. Jitko, Zdenko, Zuzanko! Naše hovory jsou někdy sáhodlouhé a jindy třeba pár minut, ale jste moje přítelkyně a já si toho vážím, že Vás mám. A ten dnešní skoro 4 hodinový rozhovor mne vytáhl ze splínu....a za to díky!

1.2.2018 čtvrtek

Dnes velký nákup. Velký úklid . V hlavě i v domku. A po něm velký smích. To když necháte 4 měsíční štěně chvíli bez dozoru a jdete se před dům bavit s maminkou sousedky. Přišla si pro dvoje kalhoty, které jsem jí - jako již po několikáté, zkracovala v ruce. Charlík nejprve vydatně štěkal vevnitř za dveřma ,ale pak se rozhostilo ticho. No aby ne... Já nezavřela nahoře dveře do koupelny. A jemu se zalíbilo balení toaletního papíru. Takže po otevření dveří mne čekalo překvápko. Všude po schodech, v chodbě, v kuchyni se válely kousky rozkousané roličky toaletního papíru a další ještě držel Charlík v tlamičce a v bojovém postoji mne vyzval k běhu. Za ním ! Neuvěříte mi, jak tohle štěně rychle běhá! Když jsem ho konečně chytla, musela jsem si sednout, vzít ho na klín a pomuchlovat. Za to, že mne pěkně drží v dobré kondici. A to nebyl konec, při úklidu těch roztrhaných kousků měl Charlíček pocit, že hra pokračuje a ty kousky mi opět kradl pod rukama. Je to můj miláček, i když někdy vzpomínám na to, jak klidné byly dny s Chlapečkem a Kesynkou. Klidný den s tímhle roštákem mne hned tak nečeká, to vím zcela jistě!

Pátek 2.2. 2018

Je půlnoc, já držím tužku a diář a přemýšlím, co napsat o dni, kdy venku leje, že by psa nevyhnal...mimo 30. minut ráno na skypu se Zuzkou jsem promluvila pouze na Charlíčka a ten mi odpovídá jen očima, kroucením hlavičky ze stranu na stranu, nosením balonků a hlasitým štěkotem, zrovna ,když se v klidu snažím jíst...! Snad lze napsat jen to, že zatopit už ráno v krbu, zapálit svíčky, vzít si knížku a přečíst moře stran a zkouknout film, při kterém i slza ukápne, nechat ten pošmourný den venku plynout stejně jako myšlenky v hlavě, není občas špatný nápad! A ten den ukončit teplou koupelí v plné vaně vody s pěnou, ( se psem za vanou, který se snaží mi urvat zamotaný drdol na hlavě) ,užít si ten relax a pak vlézt do čistě povlečené postele a těšit se , že se mi bude dobře i spát. 

Jsou tři ráno...spánek nepřichází. I to se mi stává dost často. Asi budu muset zítra naštípat pár polen dříví a celý den být v pohybu, protože relax, ten  mi asi nedá spát!

Sobota 3.2.2018

Tak dříví naštípané, umyté okno, pověšené nové tmavošedé závěsy z IKEA, sešroubované schody - stolička taktéž z IKEA. Uvařená polévka, masíčko s rýží a zeleninou pro Charlíka, naložené maso na čínu a já chvátám za dětičkama. Dělám care asistentku 37.letému muži, který před dvěma lety prodělal těžkou mozkovou mrtvici. Jeho žena jej opustila i když se jim v té době narodila dvojčátka. Katuška a Maria.Když je možnost, tak si je V. bere k sobě domů, ale necítí se občas moc dobře a tak jsem pokaždé část té doby s ním. Jinak s ním jezdím po doktorech, někdy s ním jedu na nákup, pomáhám mu s formuláři, vyzvedávám léky, když nezvládá, tak mu třeba i uklidím byt, každý den jsem s ním třeba jen na chvíli, na šálek čaje, nebo si s ním povídám telefonem.Vidím ho každý den, jak to jen jde. Ale chvíle, kdy má holčičky jsou ty nej... Sice V. po pěti hodinách je hodně unavený, jeho krevní tlak lítá nahoru dolů, protože se o ně bojí a ony jsou hyperaktivní. Ale jsou to čisté, nepopsané stránky, bezprostřední a kouzelné maličké bytosti. Stavíme ze stavebnic hrady a auta, krmíme je , když už to samy nedávají.Přebalujeme, čteme básničky v ruském jazyce, učíme je barvy a počítat odin, dva , tri a kto eto a čto eto...Ale ony mají svoji řeč, tu, která funguje mezi dvojčaty. Navíc jsou jednovaječná dvojčata a mně tedy někdy dělá problém je rozeznat. I když už poznám že Mášenka je ta trošku klidnější a Katrina ta, co začne každou lumpárničku a Mášenka nesmí zůstat pozadu, hned se přidá. Každý týden na nich vidím pokrok.... a pro V., který je miluje jsou to chvíle, kdy sice trochu zapomíná na svou nemoc, ale o to víc si pak dává za vinu, co se mu přihodilo. Je mi to líto, že to tak dopadlo, vidím jaký skvělý táta je a kdyby se jeho rodina nerozpadla, možná by i tu nemoc snášel daleko lépe. Je velmi těžké být invalida, když navenek vypadá jako zdravý silný mladý člověk. 

Je skoro osm večer, když přijíždím domů. V kuchyni za dveřma čeká Charlíček a tomu nyní budu muset tak dvě hodiny házet v chodbě balonek, abych odčinila svoji dlouhou nepřítomnost.Však mi vždy po návratu pěkně vynadá svým štěkotem...ale přitom vrtí  a vrtí, štěstím bez sebe, že jsem zpátky. Už nese balonek...tak já jdu házet....

Neděle 4.2. 2018

Dnes má manželka mého syna Petra druhý termín porodu. Celý den netrpělivě kontroluji telefon, Fb i skype, zda už se něco děje. A neděje...v noci píši s Monikou, která už má slabé bolesti a nemůže spát. Pokud se miminko nenarodí do čtvrtka, má nástup do nemocnice. Tak držím palce, aby jste to zvládly obě ! Adélka se sestřičky už nemůže dočkat a Petr prý taky. Půjde zase k porodu , tak jsem zvědavá, kdy se ta má druhá vnučka přihlásí na svět! Bude to Eliška !💝💝💝

Abych nezapomněla:

                                         "To není o tom, kolik dáváme, ale o tom, kolik lásky jsme dali do dávání"-Matka Tereza