pátek 29. dubna 2016

Srdce na dlani...

má Věrka Fina, autorka knížky Máma, kterou většina z Vás dobře zná. Před několika týdny se na jejím blogu objevil příspěvek o hračce pro její dceru Carolínku. Věrka popisovala, jak pro svou dcerku objednala veverčí rodinku a jak ji vyšla malá nepozornost při objednání draho. Přesto chtěla sen malé dcerce splnit. Příspěvek o veverčí rodince je nádherně nafocený. Já asi týden potom jela do Navanu na krev a tam jsem v jednom charity shopu objevila zabalenou, novou Sylwania rodinku, za poloviční cenu. Hned jsem si vzpomněla na velkou radost Carolínky a protože mi kdysi dávno Věrka poslala hořčičné semínko na výrobu domácí hořčice, rodinku jsem Carolince koupila a poslala. Poprosila jsem Věrku, zda by mi neposlala fotky malé s ježečky. Její radost z dárku byla veliká, je to z fotek vidět. I dárek pro maminku Věrku se zalíbil a malá prý pletený šátek skoro nesundá z ramínek. Navštívil s ní dokonce divadlo!



A já mám radost, že jsem mohla malé Carolínce, která je své mamince velkou oporou, připravit malé překvapení. 
A dnes jsem byla překvapená já. Od milé Věrky mi doletěla obálka s její knížkou Máma.

Věruško, moc Ti děkuji! Už se těším, až si ji přečtu! U Věrky na blogu "Carolina Mia" najdete nyní odkaz na stránky HIT,https://www.hithit.com/cs/project/2390/kniha-velka-mama, kde můžete přispět na vydání druhé knihy Velká máma, knihu tak získáte za skvělou předprodejní cenu! Věřím, že tento projekt bude úspěšný a Věrce pomůže knihu vydat. 

úterý 26. dubna 2016

Překvapení

mi přichystaly dvě blogařky. Zuzka z blogu Korálky dnů a Alenka s blogu Osblove. Přijela pošta a donesla mi dva balíčky. Z dálky, jeden od Zuzky a jeden až ze Slovenska od Alenky. 

V balíčku od Zuzky mne čekalo veliké překvapení. Zuzanka mi k svátku zabalila 4 nádherné šálky, knížku s detektivní zápletkou a prášky do pečiva. Obálka byla v rohu dole rozlepená a otevřená a při otevření dveří paní poštačce mne do nosu až udeřila silná levandulová vůně. Půlka obálky je mastná od levandulového oleje, ale v obálce žádný nebyl. Asi se někomu v jiném balíčku při přepravě rozbil a vylil na moji obálku od Zuzky. Zuzko Ty vždy víš, čím mi udělat radost, já Ti moc děkuji a nejen za balíček, ale i za naše zatím virtuální přátelství.




Druhou radost mi udělala obálka ze Slovenska od Alenky s blogu "Osblove". Alenka mi poslala CD dokumentu ,ve kterém účinkuje část její rodiny. Až si CD pustím, vrátím se k tomuto dárku v samostatném příspěvku. Dokument se natáčel po dobu sedmi let a týká se autismu a je o životě lidí, kteří tuto nemoc mají. Protože není nikde na internetu ke shlédnutí, Alenka mi CD s filmem, oceněným několika cenami, poslala.
Alenka i Tobě moc děkuji! Obě dvě jste mi zpříjemnily dnešní opět studený a sychravý den. Je báječné si dělat v tom našem blogovém světě radost! Už několikrát jsem se přesvědčila, že dobro se dobrem oplácí a tady mezi náma to skvěle funguje. A nejen ve výměnách! Krásný zbytek dnešního dne přeji!

neděle 24. dubna 2016

Nepřišel....

žádný zahradník! Počasí chladné, občas mrholilo, to jsem zalezla dovnitř. Ale trošku jsem zase pokročila.
Půl desáté ráno. Já navlečená do dvou mikin, protože vítr docela studený. Nafoceno ze zadní strany. Tráva v týdnu posekaná. Zůstala jen ta ošklivá suchá, místy shnilá tráva.. Pruh ,který jsem zryla v září. Tak dnes nanovo!Vedle pruhu kopeček čehosi, plný kamenů. před ním dolík, Takže plocha nesourodá. Jdu na to! Mám jen rýč, hrábě, ruce a kbelíky.

Nejdříve jsem musela shrabat posekanou trávu. A pak už přišel na řadu rýč. Moje záda i ruce trpí...
Měla jsem na posekání půjčenou za pět euro od sousedky tzv. cylindrovou sekačku. Nemá kolečka, ani sběrný koš. Je sice na elektriku, ale musí se jakoby poponášet nad trávou. Takže jsem zahradu sekala asi na pětkrát. Tráva byla dost vysoká. Byla to fuška!




Už po poledni. Ryla jsem ,vybírala větší ,ale i menší kameny. Je jich stále dost! A to jsem takových deset kbelíků vybrala v září.

Odpoledne přišla Renata. Byla v šoku, kolik jsem toho zvládla zrýt. Zmizel kopeček čehosi, doplnila jsem hlínu do dolíku, pokus o srovnání do roviny.
Ještě mne čeká přední zahrádka. Ti z Vás, co jim zde něco chybí, máte pravdu. Budka pro ptáčky. Ve středu jsem Petrovi půjčila rýč. Od pátku popíjel a včera jsem si o rýč řekla Renče. Petr od středy vyhrabal jednu díru ,do které zapustil květináč. Když Renča rýč nesla ke mně, Petr silně opilý šel s ní a celou dobu nadával. Pak se posadil na můj sloupek, že prý bude čekat na to, až začnu něco dělat. Za chvíli bylo ticho, tak jsem se šla k oknu podívat, kde je. Odcházel, na rameni vyrvanou budku, kterou mi v zimě dal. Víc k tomu nenapíši, ale myslím si své.




Tři hodiny odpoledne ,končím. Necítím ruce ani záda. Pejsci jsou rádi ,že jsem s nima uvnitř. Kesynka mi nosí balonek a Chlapeček má hlad. Já rychle dodělala buchtu ke kávě. Dole piškot, na tom tvaroh s máslem našlehaný a poleva z čkolády, pár lžic másla a pár mléka aby se líp krájela. Venku chladno , občas poprchává. V týdnu pro výsledky z CT z minulého týdne. A budu pokračovat vepředu. Snad se trochu oteplí! Hezký zbytek neděle a díky za Vaše komentáře!

úterý 19. dubna 2016

Jen tak pro radost...

mi Maruška z blogu  http://makra-patchwork.blogspot.com/, ušila ubrousek na stůl, s maceškama. Poslala a v mailu prozadila, že její dcera čeká třetí vnouče-holčičku. Tak jsem se pustila do pletení na holčičku, která se již včera večer narodila. Miminku přeji štastný život plný lásky a zdraví a doufám, že můj dárek potěší nejen babičku Marušku , které moc gratuluji!

Já vůbec šít neumím, takže z ubrousku jsem byla paf. Když se zblízka podívám, z kolika dílečků je jeden čtverec bloku s maceškou, nedovedu si představit, kolik práce takový malý ubrousek 62x75 cm dá! Maruško, moc Ti děkuji, udělala jsi mi svým dárkem radost!
Tak jsem chtěla na oplátku udělat radost já nejen Marušce, ale i novopečené mamince a upletla jsem něco na holčičku.


Volila jsem raději větší velikost, než na novorozeně, 0-3 měsíce a víc. Ještě věcičky vyperu, vypnu a zabalím a pošlu.


A k červené čepičce jsem při své cestě do Navanu koupila tuhle krásnou vestičku s puntíky, Na dvanáct měsíců velikost. Vevnitř má modrobílý drobný puntíček a mně se moc líbila, takže poletí za moře taky!

sobota 16. dubna 2016

Od soboty do soboty...

 Rozkvetla...pořád ji pozoruji, kdykoliv si sednu ke stolu. Venku je zima , pořád prší a fičí vítr jak v lednu.
Takhle to vypadalo ráno , minulou sobotu. Vítr, déšt, přes den trošku sluníčka, ale na pár minut a už zase letěly mraky.
 Rybník na zahradě snad letos nemá ani šanci uschnout. V neděli tu byl Petr, v gumákách mi zahradu změřit, abych mohla napsat Aničce, jak velikou zahradu mám. Poradí mi, co s ní. Co vysadit, jak udělat drenáž, atd. Jen kdyby už přestalo konečně to deštivé počasí. Tak ráda už bych začala něco na té zahradě dělat. Ale nejdřív si asi budu muset koupit gumáky!
Kesyna a Chlapeček sice ven jdou, ale nejraději jsou v tomhle počasí se mnou doma v teple. A s plnou miskou jsou nejspokojenější!
V bance jsem dostala dárek. Prasátko na střádání. Naposledy jsem měla v době socializmu, plastové neprůhledné růžové prasátko-kasičku. Tak jsem zvědavá, kolik těch eur se do ní vejde a kdy je tam dám???
Na krbu nová dekorace-svícínek s motýly, večer lítají po zdi, když zapálím svíčku. Koník a anděl, dárky , které za mnou přiletěly od mně  milých....
 Kde jsem já, je on. Leze mi do záběru, chce na klín, stulit se a spát.
 A zkusila jsem aspik, v něm jsou schované šunkové závitky s bramborovým salátem, vařené vejce, okurka, kukuřice. Papriku jsem povařila v nálevu s kapkou oleje, nálev na aspik jsem ochutila octem, solí, cukrem, přidala bobkový list, nové koření a celý pepř. Teprve potom přidala plátky želatiny, předem nabobtnalé. Dva závitky, pro mne, další miska se třema pro Renatu s Petrem a Míšou. Michal to nejedl, nezná to.
Zato Petr s Renčou byli nadšení. Hned si vzpomínaly na Ruské vejce a  aspik v kelímku, kupovaný v Lahůdkách v Praze, odkud oba pocházejí.
Týden utekl jako voda, měla jsem napilno. Přiletěl mi dárek od jedné blogařky, já jí na oplátku slíbila uplést  malinké věci na vnučku, která přijde co nevidět na svět. Dárek a co jsem vše upletla pro mimi, Vám ukážu, až se miminko narodí.
Ve čtvrtek jsem byla v Navanu v nemocnici na CT s ledvinama. Výsledky prý budou za týden. Snad vše bude OK. Doufám, protože na výsledku závisí i to, zda se poletím na svatbu mého syna. Včera mi nějak nebylo dobře, ale přesto jsem na víkend musela upéct něco ke kávě a nebo čaji. I toho pořád piju hodně, protože je sychravo, vlhko a zima a mne čaj zahřeje.

Dva plechy, jeden jako obvykle putoval naproti k sousedům. Mrkvové řezy, s ořechy, posypané mandlemi. Já si ten pro mne rozkrojila a udělala krém z Mascarpone, se lžící moučkového cukru, dvěma lžícemi másla a štávou z jednoho citronu. Navrh jsem rozpustila hořkou čokoládu, zředěnou trochou smetany na vaření, aby poleva moc neztuhla a dobře se krájela.
A dnes už zase pletu. Venku totiž s deštěm padaly dnes i ledové kroupy. Dokonce mi uhynuly z té přemíry vlhka dvě kytičky v květináčích u dveří. Asi tady na ně bylo ještě brzy. Musím si o kytkách ještě spoustu načíst, abych nedělala zbytečné chyby.
Snad se zítra počasí umoudří a půjdu s hafánkama na procházku. Mějte hezkou neděli a doufám, že slunečnou!

úterý 5. dubna 2016

Modrorůžově...

je nakonec nakonbinován cardigan pro Renču. Konečně je hotový, tělo si pletla pod mým dozorem tady u mne Renata, aby se naučila plést , ujímat atd. Ale na šálový lem ani na rukávy si už netroufla, takže jsem nastoupila já. Jsem ráda, že se mohu pustit do něčeho dalšího. Mám tu návod na čepku od Evulekotule a taky chci  začít šátek v jarním KAL u VS. A ještě musím doplést rukávy k jednomu projektu, co tu leží už od stěhování. Takže pořád mám co plést. Když totiž čtyři dny leje, nemohu nic jiného. Dnes snad už nezačne pršet a já se dostanu na zahrádku, po návratu z města. Tam mám práce, až nad hlavu. Jen je to pořád rybník plný vody... 



Renata si ještě přeje pásek a jeden knoflík, tak dnes večer dodělám a pak už ho může nosit. Chladno je tu pořád, ráno mrzne. Ale dnes konečně vylezlo sluníčko, tak musím na procházku. Pejsci se už nemohou dočkat a stepují tu okolo mne. Tady se sluníčka musí využít, protože už za půl hodiny může pršet jak z konve. To je tu normální, několikrát za den jiné počasí a nyní v dubnu, je to úplně bláznivé.

pondělí 4. dubna 2016

Francouzské Eclairs

jsem pekla ještě na Velikonoce, kdyby náhodou dorazili nějací koledníci, či návštěva. Nakonec jsem je skoro všechny snědla sama, protože přišla nakonec jen Renata odnaproti. Ale byly skvělé a určitě jsem je nepekla naposled. A takhle jsem je dělala:
 Takhle krásně vypadaly.
Nejdříve jsem upekla eclair z odpalovaného těsta.
Ze žloutků, vanilky, trošky kukuřičného škrobu,mléka a dvou lžic rumu uvařila krém.
V horké šlehačce rozpustila čokoládu a eclairs polila.
 Takto na stole jsem je mohla nechat jen na focení, hafánci totiž občas ze židlí kontrolují obsah stolu!
Větvičky mám ve váze i dnes, stále jsou pěkné!