Nejprve Vám chci všem moc poděkovat za slova útěchy. Dnes je to týden a bolest se nijak nezmenšila, jen je trošičku otupělá. A byla ještě větší a strach také, protože dva dny zpátky měla záchvat Kesynka. Z dávivého kašle po venčení dostala nějaký záchvat, začala mi zrychleně dýchat a nechtěla si vůbec lehnout. Zrychleně dýchala, až sýpala. Volala jsem veterináři z Ballyjemsduffu, ale bohužel byl mimo a objednal nás na uterý ráno devět hodin. Tak jsem opět celou noc nespala a různě Kesynku obkládala polštářkama, protože usínala únavou, ale úplně neusnula. Nespaly jsme ani jedna. Veterinář mi řekl, abych jí dala lék po Chlapečkovi a hned ráno v devět s ní přijela. Moje zlatá babunka má nemocné srdíčko. Já se bála, že to bude psincový infekční kašel, ale kašel a zrychlené dýchání bylo od špatné funkce srdíčka. Dostala 4. léky a až dnes během dne mi připadá, že už konečně zabraly. Kesynka je nahoře a já ji pořád chodím kontrolovat, protože se o ni bojím .
Veterinář říkal, že ani stres po ztrátě Chlapečka Kesynce nepomohl. Chybí i jí a hledá ho, stejně jako já. Navíc je jí 14 let a to je u pejska už hezký věk. Uvidíme na kontrole za dva, tři týdny, ale přijet mám kdykoliv budu potřebovat. Takhle chudák Kesynka seděla celou noc...
Včera jsem s ní proto celé odpoledne a večer strávila nahoře v posteli. Ona už trochu spala, ale léky ještě nezabíraly tak jak měly, tak jsem celé odpoledne stejně neusnula a nosila ji ven vyvenčit a zase nahoru, aby se nenamáhala.
Před dvěma týdny jsem si koupilo auto a moc se těšila, že budu s hafíčkama jezdit na výlety. Tak snad bude Kesynka v pořádku a budeme jezdit spolu. Každý den se známým absolvuji kondiční jízdy, protože jsem asi šest let neřídila a auto je navíc automat, který jsem předtím nikdy neřídila. Mám z něj radost, protože snad nyní poznám i trochu víc z Irska a nebudu omezená jen na autobusovou dopravu. Trenovat musím hlavně couvání a parkování, jízdy na vesnických, tady tak úzkých silnicích a hlavně vlevo!!! Nejednomu z čechů se prý už povedlo automaticky najet na pravou stranu.
Na zahradě mi konečně rozkvetly gladioly. Nádherné jsou i květy hortenzie, ale je jich málo. Snad příští rok mi obě pokvetou víc. I ibišky od Marušky Králové mi letos už krásně vyrostly a obrostly. Třeba už příští léto také pokvetou. Zahrada potřebuje opět odplevelit, měla bych zasadit cibulky narcisek, ale záhon je hodně mokrý. Navíc přijdu na zahradu a stojím nad keřem u Chlapečka a vyprávím mu. Věším prádlo a opět mu říkám, jak moc mi chybí... Já vím, že to čas otupí, ale strach o Kesynku v pondělí mé pocity ještě zvětšil. Prý vypadám unaveně. Tak si dnes dobarvím šediny a budu snad už trochu spát normálně.
A snad už dopletu konečně i rozpletený svetr. Celý týden jsem na pletení ani nepomyslela. Ještě jednou Vám děkuji za komentáře, vážím si jich a vím, že nejen já jsem tohle zažila. Je to prostě tak, jen mne moc mrzí, že Chlapeček byl vitální i přes problémy se srdíčkem a že tu mohl ještě být...Přeji Vám hezký zbytek prvního školního týdne a pěkný víkend!
