Eliška, obraz a dělení...

Týden uběhl jako voda a jsem tu , abych Vám jej popsala.

V pondělí jsem strávila celé odpoledne  s V. a jeho holčičkama. Byly chudinky dost nastydlé, proto i trošičku mrzuté a bylo docela náročné chvílema je něčím zabavit. Protože ve svých 26 měsících se jejich maminka rozhodla je dát do školky, chodí tři dny v týdnu út, st a čt od 9,00 ráno do půl sedmé večer. Je mi jich líto, protože mi připadají ještě malé, aby ve školce trávili víc času , než s maminkou. Protože každé pondělí je už dopoledne odveze k V. a v sobotu také. Ale překvapily mne moc, když začaly spolu zpívat ej, bí, sí ,dí, í, tý , čí.... Za dvou týdnech ve školce už brilantně odpovídají yes... a umí část abecedy. Domů jsem se vrátila opět kolem osmé hodiny, což se vůbec nelíbilo Charliemu. Celý večer jsem pak házela balonkem, aby se vyřádil.

V úterý  se dvě minuty před půlnocí narodila Eliška. 

Vážila 3830 gr a měřila 52 cm. Tady máte celou rodinku! Adélka byla s tatínkem za Eliškou až v pátek a už se sestřičky nemohla dočkat! Sluší jim to spolu, že? No já to obrečela, jako každá správná babička. Přeji Elišce do života jen to nejlepší, ale nejvíc milující rodinu a aby byla zdravá! To je pro ni nejdůležitější! 

Ve středu jsem vzala Charlíka na krátkém vodítku až dolů do města. Byl ze všeho vyjukaný a bál se aut na silnici. Ještě pořád cvičíme venčení na vodítku a několikrát jsem myslela, že se natáhnu na chodník, jak se mi motá pod nohama. A toaletní papír se mu líbí pořád. Tato fotka je sice z minulého týdne, ale tak nějak to vypadá, když se mu podaří ho ulovit!

Ve čtvrtek  jsem byla v Dublinu na kontrole v Dental University Hospital. Zkontrolovali mi po roce moje dásně, protože i v nich jsem měla díky mé nemoci bouličky, ale byly to jen sraženiny krve naštěstí. Přesto mne jednou za rok kontrolují. Zatím je vše v pořádku a některé bouličky asi díky léku na ředění krve zmizely. Ta jedna zbylá bude pod kontrolou...tak zase za rok.

Pátek jsem věnovala úklidu, praní a žehlení a byla nakoupit. Rozhodla jsem se najet na Dělenou stravu a tak jsem si sepsala seznam samých zdravých potravin. Kuřecí maso, bílé jogurty, olivový olej, ořechy, luštěniny, spousta zeleniny , sýry, ovoce a snad se mi ta vánoční kila, asi 4, podaří sundat dělením. Sice musím trochu přemýšlet nad recepty, abych nepomíchala tzv. zvířátkový a kytičkový den, ale zatím to zvládám. Uvidíme , zda budou podle toho vidět i výsledky. Už aby bylo jaro a já mohla začít práci na zahradě a víc se hýbat. problém je, že k léku na ředění krve, který už budu brát do konce života, nesmím spoustu druhů zelené zeleniny a taky to co obsahuje vitamín K. Pokud máte některá z Vás zkušenost s tímto lékem, budu ráda, když mi to napíšete v komentářích. Já totiž ,když sním to co bych neměla, například ledový salát, mám tělo samou modřinu. Vitamín K obsažený v salátu mi totiž s lékem naředí víc, než bych měla mít.Proto nemohu zeleninu v takové míře, jak se v dělené stravě doporučuje a proto i výsledky budou asi u mne pomalejší. 

Sobotní  ráno jsem si  trošku prodloužila v posteli, protože díky sousedce , irce, jsme se s Charlíkem moc nevyspali. Máme společný dvojdomek. Irka Melany půl a já druhou půlku. U nich byla v pátek večer party. Před domem měli celkem pět aut a děti bylo slyšet ještě v půl čtvrté ráno, jak běhají po schodech, křičí a smějí se. Nakonec je všechny uložili do ložnice, která má zed společnou s tou mojí v mé ložnici. Ve čtyři ráno jsem odložila knihu a snažila se usnout. Charlík spal v pelíšku u postele a v půl páté začal hrozně štěkat. Z venku se do ložnice přes závěsy dralo nějaké velké světlo, nebo záře a byl cítit kouř. Vstala jsem a šla k oknu a měla šok. Na předzahrádce u sousedky byla z okna vyhozená hořící velká matrace z postele a hořící noční stolek. Z matrace lítaly kusy hořící pěny, všude okolo, tak jsem popadla župan a letěla dolů, abych odjela od toho ohně s autem na parkoviště na konci slepé ulice, aby mi auto nechytilo. To samé v tu chvíli dělal s jejich auty i sousedčin partner. Asi se mu moc nelíbilo, že jsem to viděla všechno. Myslela jsem si své, nic mu neřekla, ale představa, že by domek začal hořet a tím pádem i můj, byla docela hrozná. Dopoledne byla ohořelá kovová konstrukce přikrytá velikou růžovou dekou s puntíky a během chvíle to někam partner sousedky odvezl. Takže nikdo nic neví, jen já. Hned potom někam odjeli, okna dokořám nahoře v ložnici a dodnes se nevrátili. Od soboty jim  na dvoře svítí nonstop světlo a oni asi odjeli k rodičům, než ložnice vyčichne a pořídí novou matraci. Snad je to poučilo a budou příště děti víc hlídat!

Uvařila jsem si vývar se zeleninou , dušenou mrkev a plátky kuřecího masa, najedla se jela k V. Byly jsme s holčičkama u jezera krmit labutě, pak dostali najíst a šly na chvíli spát a já jela domů vyvenčit Charlíka. Po probuzení mi V. zavolal a jela jsem tam zpět. Stavěly jsme z Dupla a prohlížely nové knížky, které jim V. koupil v charitě obchůdku. A protože mám sklerozu, nafotila jsem obraz, který jsem  dostala od V. ,ale nevložila fotku a tak se pochlubím dnes. Já jsem V. dala 4 obrázky co se líbily jemu a on dal tento mně. Moc se mi líbí!

Neděle byla odpočinková. Venku začalo sněžit a tak krb opět hořel od rána a užívali jsme si s Charlíkem pohodu. 

Koupila jsem si kytku tulipánů, v pátek a tak mi zdobí stůl .

A uvařila zvířátkový oběd. Medailonky z kuřecího, pokryté strouhaným sýrem , pečené v troubě s celerovými hranolkami, dušená mrkev na cibulce ,ochucená lžící sojové omáčky a doma nakládaná zelenina ze sklenice. Pochutnala jsem si.

A Charlík , ten měl vývar z masem a strouhanou mrkví a petrželkou. A chtěl i to moje jídlo, ale měl smůlu. Osolené a kořeněné mu nedám!

A tak smutně kouká!

Přeji Vám všem krásný týden, nám do rána dnes napadlo asi deset čísel sněhu ale určitě nevydrží.

Moc Vám všem děkuji za návštěvu mého blogu a komentáře, které mne vždy potěší!