Vzpomínky...

Mám takový pocit, že čím jsme starší, tím víc vzpomínáme na chvíle našeho dětství a mládí. Jsou chvíle, místa nebo třeba i vůně, nejen jídla, které nás vrátí o mnoho let zpět. Třeba k babičce do kuchyně, nebo k tetě na vesnici, doprostřed prázdnin... nebo Vánočních svátků.

Zuzka z blogu " Korálky dnů " těmto svým vzpomínkám založila nový , další blog :http://koralkydnu-vzpominky.blogspot.ie/, kde ve svých příspěvcích vzpomíná jak bývávalo, co jsme jedli jako děti a taky jaké hry jsme hráli. Určitě se na Zuzky blog podívejte, vrátí Vás třeba taky do těch chvil, kdy jste byli mladší, nebo ještě děti. 

A svým komentářem můžete zavzpomínat se Zuzkou, stejně jako já! Příjemné čtení a ještě lepší vzpomínání Vám přeji! Hezký zbytek týdne...snad se počasí umoudří a bude už opravdu to krásné slunečné jaro....

Dokument "Tak daleko, tak blízko"

Národnú filmovú cenu Slnko v sieti 2016 v kategórii najlepší dokumentárny film (za roky 2014 a 2015) získal film Tak ďaleko, tak blízko. Ďakujeme: Jaro Vojtek, Peter Harum, Barbara Harumová Hessová, Marek Leščák, Kateřina Nakládalová, Noro Hudec, Michal Nejtek, Dušan... ( z internetu)

Díky Alence ze Slovenska za mnou doputovalo CD s tímto dokumentem. Součástí dokumentu je totiž i natáčení s jejich synem Milanem, v bezprostředních situacích. Jeho dialogy mne zaujaly, i jeho názory.  Konečně jsem sehnala CD přehrávač ( protože v počítači mi CD nešlo přehrát) a dokument jsem včera v klidu shlédla. Dokument se natáčel dlouhých sedm let a je o životě rodin s dětmi, postiženými autismem.

 V dokumentu je vidět , jak náročné toto soužití je. Příběhy dětí a jejich rodičů  nutí diváka k zamyšlení. Jak musí být náročné pro matku či otce se vyrovnat s vývojovou poruchou, která se nemusí ukázat hned při narození dítěte. Různé formy této poruchy jsou náročné pro všechny a mnohdy nepochopitelné pro okolí. V obchodech, v čekárnách u lékařů, ve škole, se mockrát na rodiče a jejich dítě  lidé dívají jako na osoby , které nezvládájí chování svého syna či dcery. Přitom děti si žijí ve svém světě a mnohdy nedokáží vyjádřit rodiči cit či lásku, která se jim od nich dostává ve veliké míře.  V jednom z příběhů se setkáme i z rozpadem manželství a tak někdy trpí i partnerská láska.  Ne všichni jsou silní a vyvolení nést tento kříž! Obdivuji statečnost, bezbřehou trpělivost a lásku  rodičů, kterým osud nadělil tuto zkoušku. Určitě přijdou i chvíle, kdy se cítí na dně a vyhořelí, ale péči o svého potomka nevzdají, dokud mají síly a schopnost. Nevšední dokument ve mně zanechal hluboký zážitek a ještě dlouho po jeho shlédnutí se mi různé scény v hlavě a myšlenkách stále vracejí a hned tak z mé hlavy nezmizí. Pokud máte možnost dokument vidět, doporučuji. Tak moc bych si přála, aby se všem matkám rodily jen zdravé děti! Bohužel realita je jiná a já si vážím všech těch, kteří se s láskou starají o své jakkoliv postižené dítě!

Krk a ruce v teple....

V noci jsem dodělala šátek podle Janičky z Kohoutího vršku-.http://rooster-hill.blogspot.com/2013/12/cele-svatky.html . A k němu nové bezprstové rukavice. Ty první mi byly široké a tak už je nemám, darovala jsem je té, co má širší dlaně. Jen mne mrzí, že šátek není v té správné velikosti. Došla mi vlna a už ji nemají. Tento vzorek , půl babiččina čtverce se háčkuje moc dobře, určitě si uháčkuji ještě jeden v té správné velikosti.

Srnečky jsem pořídila levně, za jedno euro v charitě obchůdku. Zatím jsou na okně , mezi květináči. Jsou z bakelitu a musela jsem je koupit.  Moc všem děkuji za přání k mým narozeninám , moc mne to potěšilo!

Dnes je to 79 let , co se narodila moje maminka. Ráno jsem zapálila svíčku a vzpomínala. Zemřela před dvacetidevíti lety, tři měsíce po dovršení 50 let. V mých vzpomínkách je tu stále se mnou! Ani nevím, kolik je jí let na té první fotce, tipla bych tak pět-šest let a o té druhé vím, že je focena , když já ještě nebyla na světě. To byla moje maminka, jmenovala se Nataša. Jistě i mnoho z Vás již nemá někoho ze svých nejbližších, stává se Vám také, že v duchu s nimi i po mnoha letech hovoříte? 

Dnes je poslední pondělí tohoto roku. Jsem zvědavá, co mi přinese ten nadcházející rok. Předsevzetí si žádná nedávám, protože jsem přišla na to, že pokud něco chci pro sebe udělat, musím to opravdu chtít já a sama pro to udělat maximum, co dokáži. Novoroční předsevzetí nepomohou, většinou vyšumí jako šampanské víno z půlnoci! Co Vy a předsevzetí? Dáváte si a plníte je?

Lásky s vůní Jedle...

Dávám odkaz na dokument, natočený ke 100 letům Jedličkova ústavu. Nedávno jsem díky Lucii z blogu ...zase ta Lucie, shlédla  vynikající časosběrný dokument o statečných lidech, kteří z tohoto ústavu vyšli po mnoha letech. proto jsem dnes asi našla tento další dokument, tak nějak se mi stává, že si mne najde to, co mne zajímá.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10568399314-lasky-s-vuni-jedle/21356226472/

Podle mého mínění, dokument stojí za shlédnutí. Já po shlédnutí toho minulého , ještě dlouho o něm a těch lidech přemýšlela. Byla jsem dojatá, smutná, vzteklá na dnešní společnost a neohleduplnost vůči postiženým,

bylo mi jich líto a chvílemi jim záviděla. Jejich názory, statečnost, talent...to, jak se vyrovnali s tím, že je odložili jejich vlastní rodiče, protože se styděli za postižené dítě.

Největší přání

Dnes jsem díky blogu ....zase ta Lucie shlédla dokument  : http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10330849929-nejvetsi-prani/ , který mne donutil  hodně přemýšlet. Doporučuji Vám jeho shlédnutí, opravdu stojí za to! Doporučuji kapesníky poblíž, mne tam pár momentů dostalo. A díky tomu, jsem se rozhodla, se tu ptát Irů i krajanů, jaké je jejich největší přání. Jsem na výsledek mé ankety velmi zvědavá. A mám na Vás , co mne čtete,(moc děkuji, vážím si toho) stejnou otázku. Můžete mi napsat do komentáře, jaké je Vaše  největší přání? A pokud chcete vědět víc, dozvíte se v dokumentu. Já se k tomuto tématu vrátím, až bude popsaná stránky v sešitě, do kterého budu psát nej... přání  těch, kterých se tu budu ptát. Díky předem za Vaše odpovědi! A všem hezký večer přeji!

Trošku "neklidný" den....

Hezký podvečer, moje milé blogerky Vám přeji. Nevím, zda to máte stejné jako já, ale protože zítra mne čeká první den praxe v neznámém prostředí , s neznámými lidmi,byla jsem od rána tak trochu neklidná.A protože neklid nejraději zaháním prací ,od osmi od rána jsem se nezastavila.Umyla jsem okno, kuchynskou linku, všechny dveře a koupelnu.Vyprala, vyžehlila prádlo, co doschlo od minule-je tu totiž vysoká vlhkost vzduchu- a protože často prší, schne tu prádlo na sušáku v místnosti déle,protože se zatím netopí.Na rozdíl od Vás ale máme příjemně, dnes bylo 17-18 st. a k večeru začalo i pršet, takže vedra, jako máte Vy, tady již nehrozí. Pak jsem si připravila portfolio s papíry co potřebuji s sebou, na předmět Work experience, vytiskla tabulku, kde mi budou potvrzovat docházku na praxi a přišla na to, že nemám s sebou pečivo na svačinu.Tak jsem zadělala jednoduché těsto na rohlíky a upekla si pár rohlíků a houstiček. Rohlíky mi teda dneska moc nešly vytvořit, ale jsou výborné, jak můžete vidět, na focení zbyl jen jeden!

Tvarově strašné ale chutnaly mi moc!

Housky vypadají lépe, posypala jsem je mákem a strouhaným sýrem, který je podobný parmazánu

Mé dnešní pečení

A pro ty, co by je chtěly zkusit recept:

• 500gr hladká mouka
• 1 sáček sušené droždí
• 1,5 pol.lžíce oleje či rozehřáté máslo 
• 1 pol.lžíce soli

Mák a semínka na posypání na konec.Já sypala ještě sýrem.Udělala jsem si kvásek ze sušeného droždí,lžíce mouky a trošky cukru.Do mísy s moukou jsem přidala lžíci a půl oleje a sůl a dolila kvásek.Pomalu přilévala vlažnou vodu a zadělala.Nechala kynout asi padesát minut a po upletení ještě na plechu asi deset minut rohlíky a housky , než se upekly rohlíky.Pečivo jsem potřela rozšlehaným vejcem a posypala mákem, sl.semínky a sýrem. Mám elektrickou troubu, pekla jsem asi na 160st tak dvanáct-patnáct minut.Vždy kontroluji, zda je upečený spodek pečiva.

A protože mi již funguje konečně internet a počítač, chci Vám ukázat originál snímky dárku od Zuzanky z blogu Korálky dnů a také kytičku, kterou jsem si tehdy pořídila.Knížky se obě četly báječně , ale Lanýže měly větší spád a příběh. I díky Anýzovce a jejímu blogu a i těmto knihám si snad jednou splním sen a do Provence se podívám.Ale nyní Vám popřeji krásný večer a příště Vám budu vyprávět o svém prvním dni na praxi. Mějte se krásně Marcela

Genealogie-rodokmeny rodin!

Moc Vás všechny zdravím a chci se Vám trošku pochlubit.Přítel mého syna se zabývá genealogií,zpracovává rodokmeny rodin a na přání svého kamaráda vytvořil pro jeho maminku narozeninový dárek v podobě knihy o předcích jejich rodiny cca.do  roku 1650. Když mi poslal obrázky své práce, zamyslela jsem se nad tím, že vlastně o svých předcích toho moc nevím a díky tomu, že maminka zemřela před dvacetišesty lety a tatínek již také není mezi námi, své dědečky jsem nepoznala nikdy, jen obě babičky, že by mohl pro mne najít něco o mých předcích. Myslím si, že bych ráda věděla, čím se třeba živili pradědeček s prababičkou, po kom že byl můj tatínek tak šikovný a zručný, protože jsem jako dítě nezažila, že by něco neuměl, nebo nevěděl.A když náhodou nevěděl, odpověd na mou otázku, slíbil, že to zjistí a vždy to tak bylo.Můj tatínek byl nejstarší ze čtyř dětí a od třinácti let živil babičku i své sourozence.Byl narozený v roce 1922 a jeho dětství bylo velice krátké.Vyučil se holičem, pak krejčím ,pak malířem pokojů. Maloval obrazy, vyráběl dřevěný nábytek, uměl polstrovat sedací soupravy, celou rodinu nás stříhal, šil na Singrovce, výborně vařil a pekl.Na moji svatbu například pekl asi dvacet dortů a zdobil , maminka a tety a já jsme pekli ostatní drobné cukroví do výslužek.Hrál na foukací i tahací harmoniku, vyřezával ze dřeva, uměl například z chlebové střídky udělat dozu na šperky s růžičkami.Pokud někomu maloval třeba kuchyni, udělal šablony a podle přání hospodyněk měly v kuchyni pod stropem třeba hroznové víno, nebo košíky s květinami.Ty šablony mám doma schované,obrázek mám ale jen jeden.Akvarelem malované růže ve váze.Kovářova kobyla chodí bosa...Vždy mi říkal, počkej Tobě namaluji hezčí...nějak jsem se od rodokmenů dostala do vzpomínek.Tak se podívejte, jak narozeninový dárek nakonec vypadal!

Krásná práce, že?Musel tento netradiční dárek udělat radost a já jsem pyšná, že můj syn má tak šikovného přítele.On a můj syn,  mají oba široký záběr zájmů, Luboš mého Luboše navíc i krásně fotí a protože spolu letí v listopadu na měsíc do Kambodže a Thajska, kde chtějí cestovat , moc se těším na fotky z této pro mne neznámé země.
V Irsku máme třetí den 22 až 26 st. tepla, dokonce sluníčko svítí od rána a já dnes poslední den hlídám dva pejsky

Kesynku a Chlapečka, jdu  je vyvenčit do lesoparku za golfové hřiště, než si je vyzvedne od španělského moře  opálená a odpočatá panička a pak už se budu věnovat přípravě do školy. Vám přeji krásné letní dny , plné grilování , odpočinku ,slunce a pohody!

Sociální domky ve Virginii

Datum na fotkách neplatí,když vypnu datum,na fotkách se zjeví nějaký datum vložený do paměti fotoaparátu.

Dnes Vám chci ukázat, jak se Irská republika stará o své nezaměstnané občany, kteří pobírají sociální dávky.Tyto domky tady ve Virginii spadají pod radnici v Cavanu, okresním městě, kde si může člověk v tísni, který nemá vlastní dům a bydlí v pronájmu, drahém samozřejmě, požádat o tzv.sociální dům. Vyplní formuláře, jeho byt navštíví poté několik inspektorů, ti napíší, zda je kandidát vhodný pro udělení sociálního domku a pak záleží na komisi, jak rozhodne. Pomáhala jsem dvěma lidem od nás, bývalým pražákům, kteří o vše přišli v Praze a svým způsobem i tady, aby domek dostali. Ačkoliv jsou zde ona devět let a on sedm let a stále se nedomluví v angličtině, bylo pro ně vyplnování hromady formulářů docela problém. Mám fotky i přímo z jejich domku, ale to Vám ukáži, až se jich zeptám,zda mohu fotky na blog dát.

Irská republika těmto lidem dá domek s podmínkou, že se o něj budou řádně starat a zvelebovat jej, za symbolický nájem týdně,že si po dobu bydlení v domku budou hradit veškeré opravy všeho, co v domku je.Když dům přebrali, nebyly v něm ani podlahy ,jen beton, ani spotřebiče.začal kolotoč formulářů na pobočku sociálky a tam jim dala adresu obchodů, kde si vybrali pračku,kamna a lednici, koberec do celého domu a z obchodů zaslali jen fakturu zpět sociální správě k zaplacení. Z částky peněz, které každý nezaměstnaný dostává týdně, se jim strhává za spotřebiče 13 euro na osobu týdně. Pokud budou řádně platit všechny poplatky, včetně elektriky a plynu, od příštího roku možná i vodu, která se zde dosud neplatila, mají tito lidé možnost, že po šestnácti letech se domek přepíše na jejich jméno a již nebude státní. Sice je to takové sídliště na sebe nalepených domků, s maličkým kouskem zahrádky, za každým domkem, ale třeba těm mým pražákům hrozilo, že zůstanou ze dne na den bez střechy nad hlavou a to je přece krásné, mít najednou dům. Pro mne je to sen, který si již asi nedokážu splnit. Tyto domky jsou v každém okrese Irska. Co na ně říkáte?

Aukce pro Vanesku...

Na blogu Kačenky probíhá  aukce krásných
drobnůstek na pomoc holčičce Vanesce,která má nemoc motýlích křídel.Aukci najdete na blogu-Baví mne bydlet.Počáteční ceny nejsou závratné a pokud vybraná částka té malé zpříjemní jakkoliv život s touto nemocí,je na každé z nás,zda se zapojí.Já už to udělala a co vy ostatní?Nakonec získat tak krásnou lucerničku a nebo tyhle hrníčky na obrázku taky není k zahození a ještě vědět,že se té malé princezně pomůže!Dobrou noc,věřím,že se juknete a třeba i zapojíte,některá z Vás.Odkaz na blog-http://bavimebydlet1.blogspot.ie/2013/03/aukce-pro-pomoc.html

První slunečné paprsky

• ...mi dnes zpříjemnily dvacetiminutovou přestávku na kurzu.Po dlouhém deštivém a mrazivém období zde v Irsku bez sněhu, to byl velice příznivý příslib jara.Já se na jaro moc těším.Ovce,krávy i koně jsou zde vidět po celý rok,ale na jaře vyvedou mladé,a to je krásný pohled.Nikdy před tím jsem tolik skotu a koní na živo neviděla ,jako tady za těch pár let.K večeru se ale bohužel vrátil opět chladný vítr a o jaru si budeme muset nechat ještě chvíli zdát!Irsko ale není jen krásná zem,má i stinné stránky své historie.Včera mi můj syn poslal mail se vzkazem-přečti si, v jakéže zemi to vlastně žiješ...Byl to článek o tzv.Magdaléniných prádelnách ,které zde v Irsku vznikly v roce 1922 při církvi a jedna z posledních byla uzavřena v roce 1996.V těchto prádelnách pracovaly šest dní v týdnu,52 týdnů v roce sirotci,mladé dívky z rodin,kterým byly násilím odebrány církví nebo je tam sama rodina odložila, protože tolik dětí nezvládala uživit.Na dívky dohlížely jeptišky a mnohdy je týraly nejen fyzicky, ale i psychicky.Tato děvčata ztratila svou identitu,jméno a důstojnost.Většinu to poznamenalo na celý zbytek života.Dnes ráno rozhodl senát irské vlády o odškodnění těch,které tyto útrapy přežily dodnes a vyzval je k tomu aby se přihlásily.http://xman.idnes.cz/magdaleniny-pradelny-kaznice-katolicke-cirkve-fqm-/xman-styl.aspx?c=A130218_192047_xman-styl_fro -zde je odkaz na článek ,který mne šokoval.Film s názvem Padlé ženy-jsem zde viděla a byla z něj tehdy smutná.A to skutečné trápení dívek v těchto prádelnách bylo mnohokrát horší.Omlouvám se za tento článek,ale myslím,že je dobré vědět o zemi,kde nyní žiji víc, než jen znát součastnost.Vám všem přeji dobrou noc,snad se na mne pro dnešní příspěvek nebudete zlobit.