Dušičky

Dnes vzpomínám, na své rodiče, prarodiče, děti, rodinu a přátele , které mám mezi hvězdami. Svíčky hoří ... a je to takový smutný, vzpomínkový den. Počasí tomu dni tady v Irsku nepřidalo, chladno, vítr a déšt po celý den. 

Obrázek jsem si půjčila z internetu

🍂 DUŠIČKY 🍂🕯

Obecně se ve všech obřadech pohřebních i ve všech výročních obyčejích projevuje snaha zachovat si pomoc zemřelých, jejich přízeň, avšak oddělit jejich svět od světa pozůstalých, vykázat jim hranice, které nesmějí překročit. O svátcích během roku se pamatovalo na předky, nejvíce snad o jarním novoročí, o Dušičkách a o Štědrém večeru. Na hroby se nosilo jídlo, plátno, v dobrém se vzpomínalo, lidé se modlili. V předvečer Dušiček se hroby obkládaly novým drnem, někde se zdobily ornamenty barveným pískem nebo červenými plody šípkové růže, pletly se věnce z jedloví a smrčí, zapalovala se světýlka. Po návratu domů se na stůl položily pokrmy, ulilo se alkoholu na stůl a do okna se zapálila svíce. Víra, že duše zemřelých navštěvuje své bývalé příbytky o Dušičkách nebo při Štědrovečerní večeři je u nás obecně rozšířená. Rovněž hospodyně házely hrst těsta nebo kus prvního chleba do ohně, jako „odplatu zemřelým“ nebo „dar dušičkám“. K odehnání zlých mocností se hlomozilo, rachotilo, vykuřovaly se chlévy i příbytky.

Zdroj: A Václavík, Výroční obyčeje a lidové umění