Moc Vám všem děkuji za slova útěchy, brečela jsem při každém Vašem komentáři. Na Kesynku s Chlapečkem nikdy nezapomenu, byli to moje zlatíčka a moc mi pomohli v době mé nemoci, kdy mi nebylo nejlépe, ale díky nim jsem musela ven a chodit na procházky a neměla pak čas přemýšlet nad sebou.
Po probrečené páteční noci bez již obou hafíčků, mne ráno čekalo veliké překvapení. Moji kamarádi, dobré duše, kteří viděli, jak se odchodem Kesynky trápím, mi ráno zavolali, abych uvařila kávu asi za dvacet minut, že jedou na kafíčko. Divila jsem se, proč až za dvacet minut, když bydlí oba ve Virginii.
Když dorazili, káva byla na stole a oni mi mezi dveřma podávali smrdící poblinkanou bundu jednoho z nich. A v té bundě byla zabalená poblinkaná, chundelatá ,bílá (skoro) kulička. Bichon frisé- sedm týdnů staré štěnátko. Pak jsem dostala papír na čip, ampuli od očkování a prý " to je Tvůj dárek k narozeninám. Sice je máš až na Vánoce, ale viděli jsme ,jak jsi smutná, tak jsme najeli 150 km abychom Ti udělali radost. Dej mu jméno a máš zase na patnáct let zábavu! Ten den měl svátek Karel...takže bylo rozhodnuto.
Malé princátko jsem pojmenovala Charles, Charlic, Charlíček. Občas mu řeknu-dost často-Chlapečku a taky někdy Kesynko...zvyk je železná košile. Charlíček byl zablešený, měl špinavá očička, bál se... Tak jsem ho vzala na veterinu pro kapičku proti bleškám, koupila mu šampon, kartáč, nový pelíšek, balonky, speciální vodu na čištění očiček. Omyla mu teplou vodou poblinkané chlupy, protože vykoupat ho smím až příští týden. Až po osmém týdnu věku. A tak zase nespím... Charlíček je divoch. Všechno kouše, tahá, chce ochutnávat...já vystěhovaný obývák v kuchyni a dělala jsem laminátovou podlahu, po vymalování obýváku. Uhlídat tohle malé šídlo je docela problém. Ani v noci moc nespinká, dnes jsme poprvé spali asi od jedné do sedmi v kuse. Jinak je šikovný, chodí čurat a kakat na hadr u dveří... ven prý nesmíme až po třech týdnech, kdy dostane druhou část vakcíny. A tak jsem se s Váma všema, co na mne myslíte chtěla podělit o tuto novinku. Sice jsem byla přesvědčená, že zatím pejska nechci a když ano, že to bude zase stejná rasa , jako byla moje nejdřív Mášenka s Táničkou a pak Chlapeček s Kesynkou, ale osud to vzal do svých rukou. Tak tohle je on:
V kuchyni má pelíšek po Chlapečkovi, nový dostane až po vykoupání . On je stejně víc u mně na klíně a nebo mi leží na nohách. Když vařím, nebo si sednu, hned je u mne. Bude to zase asi moje klíštátko... a vůbec nevím, jak s ním budu plést... klubíčka se mu moc líbí, už jsou všechna bezpečně schovaná! Tak já jdu zase házet balonkem...už mám okousaný malíček u nohy, než jsem Vám to všechno napsala.
