středa 11. května 2016

Dokument "Tak daleko, tak blízko"

Národnú filmovú cenu Slnko v sieti 2016 v kategórii najlepší dokumentárny film (za roky 2014 a 2015) získal film Tak ďaleko, tak blízko. Ďakujeme: Jaro Vojtek, Peter Harum, Barbara Harumová Hessová, Marek Leščák, Kateřina Nakládalová, Noro Hudec, Michal Nejtek, Dušan... ( z internetu)


Díky Alence ze Slovenska za mnou doputovalo CD s tímto dokumentem. Součástí dokumentu je totiž i natáčení s jejich synem Milanem, v bezprostředních situacích. Jeho dialogy mne zaujaly, i jeho názory.  Konečně jsem sehnala CD přehrávač ( protože v počítači mi CD nešlo přehrát) a dokument jsem včera v klidu shlédla. Dokument se natáčel dlouhých sedm let a je o životě rodin s dětmi, postiženými autismem.
 V dokumentu je vidět , jak náročné toto soužití je. Příběhy dětí a jejich rodičů  nutí diváka k zamyšlení. Jak musí být náročné pro matku či otce se vyrovnat s vývojovou poruchou, která se nemusí ukázat hned při narození dítěte. Různé formy této poruchy jsou náročné pro všechny a mnohdy nepochopitelné pro okolí. V obchodech, v čekárnách u lékařů, ve škole, se mockrát na rodiče a jejich dítě  lidé dívají jako na osoby , které nezvládájí chování svého syna či dcery. Přitom děti si žijí ve svém světě a mnohdy nedokáží vyjádřit rodiči cit či lásku, která se jim od nich dostává ve veliké míře.  V jednom z příběhů se setkáme i z rozpadem manželství a tak někdy trpí i partnerská láska.  Ne všichni jsou silní a vyvolení nést tento kříž! Obdivuji statečnost, bezbřehou trpělivost a lásku  rodičů, kterým osud nadělil tuto zkoušku. Určitě přijdou i chvíle, kdy se cítí na dně a vyhořelí, ale péči o svého potomka nevzdají, dokud mají síly a schopnost. Nevšední dokument ve mně zanechal hluboký zážitek a ještě dlouho po jeho shlédnutí se mi různé scény v hlavě a myšlenkách stále vracejí a hned tak z mé hlavy nezmizí. Pokud máte možnost dokument vidět, doporučuji. Tak moc bych si přála, aby se všem matkám rodily jen zdravé děti! Bohužel realita je jiná a já si vážím všech těch, kteří se s láskou starají o své jakkoliv postižené dítě!

3 komentáře:

  1. Marcelko,
    ten dokument je určitě silný a nevšední zážitek...
    Zrovna dnes jsem si vyslechla takový malý příběh, kdy má známá si našla přítele- lásku a ten pán má holčičku 19-ti letou postiženou a stará se o ní vesměs sám, s pomocí babičky..maminka to nějak nezvládla..jsou to silné příběhy a já ty rodiče obdivuji a vážím si jich...
    Mávám Ti do dálky a zdravím pejsánky!!♥♥
    Joo- a máš tedy úžasné zásoby vlny!!!
    Měj se hezky Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško děkuji Ti, i já mám ve svém okolí pár rodin s podobným osudem a to nejen těch virtuálních. Pejsánci se mají fajn, já pletu a blbnu na zahradě , pokus-omyl a Tebe také moc zdravím! M.

      Vymazat
  2. Marcelka ja teraz prichádzam k sebe, k svojej podobe, snáď ešte ,,skrášlenejšia vráskami z lásky,,.
    Keď je ťažko, keď na sebe zadržiavam mnoho, váha mi ide hore, takže to bola vidno vo filme tá moja ,,deformácia krížom,, a teraz sa už snáď poodhaľuje, len to krásne, do čoho som tým krížom vrastala...
    Náš život s autizmom je pravdivý,úplne celý, aj s tým boľavým, nevytesnený ,,za múry sveta,, a je to plnohodnotný život, ba je to viac, rodí, dáva nový život iným....pre to to chcel režisér Milom film zakončiť a pre to som privolila k natáčaniu, aj keď som sa cítila a vyzerala najhoršie v svojom živote.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas věnovaný mému psaní a za milá slůvka, ale i ta kritická,protože mne posouvají dál!