úterý 17. prosince 2013

Dnes za učitelku...

Dnes jsem měla domluvený zajímavý program. Vloni jsem tu psala o sociálně slabé rodině, která díky mé pomoci získala sociální bydlení- krásný nový domek. A protože paní R. ,které je 34 let a má 17 cti letého syna a dodnes ji nido nenaučil vařit, nabídla jsem jí, že jí něco naučím. Začaly jsme dnes , tím, co si myslím, že je základem české kuchyně. Knedlíky- kynuté i bramborové. V Irsku knedlíky zná málo lidí, a je tu problém s jejich uděláním, protože irové mají jen hladkou mouku.Koláčovou, obyčejnou a samokypřící.Když sem za mnou létavaly návštěvy, musela jsem vyzkoušet, jak jim např. ke koprové nebo svíčkové knedlíky uvařím. Kupuji tedy jejich hladkou moukou, kterou míchám se semolinou-kukuřičnou krupicí. Dnes jsem R. učila tak, že jsem jí postavila k lince a vše jí říkala a ukazovala ,co má dělat. Udělaly jsme pro ni do mrazáku tři šišky kynutých a pět šištiček bramborových knedlíků. Nadiktovala jsem jí postup krok po kroku a také , co všechno s knedlíky může udělat k obědu, či večeři. Moc nechápu, že žena v jejím věku to nezná a neumí, ale doufám, že se nyní bude trochu snažit sama. Hrozné, že ji její rodiče nic nenaučili! Takže jsem dneska nestihla nic jiného, kromě namázání jamem pudinkových banánků, upečených v noci. Jdu uklízet  a zítra jedu na celý den na školení, kam mne posílá ještě škola, budu se seznamovat ze zákony proti násilí na seniorech.Krásný večer Vám všem přeji, určitě jste všechny zaneprázdněné ve svých domovech přípravou Vánoc.

8 komentářů:

  1. Marci jsi šikovná učitelka:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, nebylo to jednoduché, R. na vše říkala :"to umím, to jsem už dělala...Ale když jsem ji posadila s mísou kynutého těsta, neuměla ho ani zadělat,hníst. To samé s bramborovým těstem. Otázky tipu-tam se nedává voda? mne docela dostávaly,ale hned jsem si vzpomněla, jak učila mamka a pak i táta knedlíky mně. V patnácti jsem je chodila vařit o šest let starší sestře, aby má malá neteřinka měla knedlík. Má sestra je tehdy taky neuměla.

      Vymazat
  2. Ahoj Marcelko, tomu se mi nechce věřit, ale je to možné. U nás vaříme všichni - já z nutnosti, syna to baví a manžel umí také dost - spíš klasiku.I dcera vaří dobře, i když jinak, než já. Sice nejí maso, ale umí ho dobře a chutně připravit. Zkoušíme nové recepty třeba i z internetu. Máme doma slušnou sbírku kuchařek a těch opsaných receptů od kamarádek a známých...Také se zítra budu školit - tak si vzpomenu i na tebe, že sedíš, posloucháš a píšeš.....Tu trošku letošního cukroví mám hotovu, ještě chci zkusit jedno nepečené - dnes jsem nakoupila suroviny. Ahoj a mávám k severu za velkou "louži" ahoj Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já peču i vařím moc ráda, nejraději jsem byla, když kluci vymetli omáčky až do dna! Ale to asi každá máma.A i já si na Tebe vzpomenu zítra, hezky se budeme školit obě, každá na jiné straně zeměkoule! Ahoj a užij si to! M.

      Vymazat
  3. Marcelko, chtěla jsem tě poprosit o nějaké reportáže z Irska a než jsem se k tomu dostala, je to tady... Z tvé strany velmi bohulibý čin, stejně jako ty nechápu, jak je možné umět uvařit ani vodu :o)
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko o Irsku už pár příspěvků i fotek mám, zkus zabloudit do mého archivu, až budeš mít čas. A já slibuji, že zase další napíši. Měj se moc fajn!

      Vymazat
  4. Ahoj Marcelko,
    krásně jste vařili!! Naše knedlíky až tak daleko!!!
    měj se moc hezky a předvánočně!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Marcelko, taky dělám domácí, naučila mě je babička a tak chválím, že i se semolinou-kukuřičnou krupicí vypadají báječně:-). Jsi šikulka. Měj se krásně, už skoro vánočně, Zdena

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas věnovaný mému psaní a za milá slůvka, ale i ta kritická,protože mne posouvají dál!