Pletené čepice

V jednom z minulých příspěvků jsem dávala fotku rozpletené čepice na kruhových jehlicích. S výsledkem nejsem moc spokojená. Nelíbí se mi vzadu šev a tak se musím naučit plést i jiným způsobem.

Navíc pletu hodně volně a okraj čepice jsem musela obháčkovat, jak byl volný. Ale vyzkoušela jsem si ujímání na této čepici, tak snad další bude lepší. Dnes jsem koupila i ponožkové jehlice ,protože jsem vyčetla , že se vršek čepice plete na nich lépe.

Večer jsem včera našla návod na čepici pletenou tzv zkrácenými řadami. Tak ji zkouším uplést. Tohle je výsledek asi po hodině pletení. Tato čepice se po upletení sešije a vršek se stáhne přízí. Plete se mi hezky, jsem zvědavá na výsledek.

Přála si tašku, sítovanou, delší ucha. Má ji mít... Snad udělá radost. Už letí....

Giveaway u Katky ze Slovenska

Na blogu http://plnimesinasesny.blogspot.com/2014/11/vcerajsi-vylet.html u Katky ze západu Slovenska probíhá Giveawy o ručně šitého vánočního skřítka. Stojí za to, zkusit štěstí, co říkáte?

Vánoční výměna

Na blogu "Made by Deni" začíná oblíbená Vánoční výměna. Přihlasit se může každá z Vás , i ty , co nemají blog ,do 14. listopadu . Své dárky ,vyrobené s láskou a pro radost je potřeba vytvořit a odeslat do 14.prosince. A tím si udělat navzájem radost pod stromeček! Já jsem již přihlášená. Bude to má třetí Vánoční výměna.

Podzimní výměna

V pátek jsem posílala " Nejlepší vychovatelce dětských duší" Dáše balíček s dárkem z Podzimní výměny.

Dnes jsem byla mile překvapena rychlostí irské pošty. V mailu mne čekalo po otevření počítače toto:

Ahoj Marcelko,

balíček MÁM! Marcelko, strašně moc, moc děkuji.  Ty jsi mě úplně vystihla. Krásně podzimně barevná síťovka s ovečkou a rolničkou pro štěstí a radost,, pokaždé, když ji vezmu do ruky, na tebe vzpomenu, na mýdlíčka jsem ujetá a sovička, kterou můžu přidávat do kterékoli výzdoby. A ještě to oslovení ( jen si nejsem jistá, že tak smýšlejí všechny děti ) Ještě jednou mocinky děkuji. 

Marcelko, já si vůbec neuvědomila, že jsi vlastně v zahraničí! Takže balíček opravdu letěl. Prosím tě, přáníčko mi radši nafoť, nevím, jak máte drahou poštu, ale asi to bude stát dost. I tak z něho budu mít radost. 

Díky tobě mám dnes den o hodně hezčí. Měj se hezky a hlavně, ať jsi fit! Pa, pa, Dáša

Jsem ráda, že jsem Dáše udělala svým dárkem radost, děkuji za pěkný mail a ještě jednou děkuji Martě za super akci. Dáša je vychovatelka v družině a moc se mi líbí její tvoření s dětmi, o kterém píše na svém blogu.

http://daglarka.blogspot.cz/

Mám ráda podzim...

Mám ráda podzimní čas. Potkává se v něm končící léto, v teplých, ještě slunečných dnech a začínající zima, s mrazíky po ránu. Těší mne pohled na všechny ty nádherné barvy, které příroda vytváří. Proto i mé včerejší pečení mělo nádech podzimu...

Jablíčka, hrušky a houby. Trénink na vánoce,linecké z těsta , které má 4 ingredience. Pro ty, co by ho chtěly zkusit, zde je recept:

• 420 gr hladké mouky
• 250 gr kvalitního másla
• 100 gr cukr moučka
• 2 uvařené žloutky                                                                                                      

Všechny ingredience dáme do mísy a rukama hněteme, dokud není těsto vláčné. Pak dáme uležet na půl dne do ledničky. Poté vyválíme, vykrájíme, upečeme, uvaříme dobrý čaj či kávu a můžeme hned jíst.Tohle linecké je hned k snědku, je křehké a dobré. Já do těsta ještě strouhám trošku citronové kůry. Pro vůni.

Taky tvořím, mimo chození po doktorech. Poslední dny byly totiž v Irsku dost deštivé a tak jsem začala plést. Tohle bude zimní čepice. Nepovedlo se mi spojit nahozená oka do kruhu, tak snad u té příští se to naučím. Našla jsem návod na videu, tak to příště zkusím. Materiál ARAN, 80 procent vlna a 20 procent ACRYL.

Ani háček nezahálí... Tohle bude slibovaná sítovka pro Lucii, která mi posílá časopisy, abych měla přehled o tom, co se u nás děje. Moc jí za to děkuji a snad jí sítovka udělá radost a bude taková, jakou si přála. Díky mé nemoci na ni čeká dlouho,omlouvám se!

Tohle jsou pozvánky na různá vyšetření, která musím absolvovat. Jen ty termíny mne šokují, nejdelší termín zatím je na 9.dubna příštího roku. Což není v Irsku nic neobvyklého. Moc vám všem děkuji za podporu, energii, komentáře. Pomáhá mi to moc, v tomhle čase mé nemoci. Opět jsem strávila dva týdny v nemocnici zde v Irsku, kde se snažili mi nasadit léky Warfarin, ale má krev dva týdny vůbec nereagovala. Pokračovala jsem v aplikacích injekcí do břicha proti sraženinám a má krev ne a ne začít se ředit.Protože mi původně můj GP doktor řekl, že tam jedu maximálně na jeden den, nějak jsem se tentokrát nemohla psychicky srovnat s tím, že si mne tam nechali. Ležela jsem totiž na velikém pokoji, bylo nás tam devět a každá postel měla jen závěs okolo. Návštěvy dvakrát denně, ty druhé od sedmi večer do deseti hodin. Tento pokoj byl průchozí do dalších dvou následujících pokojů, tak si jistě dovedete představit, kolik lidí za den jím prošlo na návštěvy. Byla to dost hrůza. Irské rodiny jsou totiž  rozvětvené... Tudíž žádné soukromí, skoro žádný spánek. O tichu, které léčí, jsem si mohla nechat zdát. Navíc mi zakázali chodit, navlíkli mi protiembolické punčochy a nohy jsem měla stále ve výšce. A neměla s sebou jedinou knihu, ani pletení či háčkování. Na krev se do Navanu do Our Lady's Hospital vracím každou středu na krevní testy. Dva týdny byly v pořádku, minulý týden opět špatný výsledek. U těchto léků je zákázáno konzumovat veškerou zelenou zeleninu, vše co mám ráda, smím pouze pět dkg týdně. Zakázali mi jíst i maso, hlavně hovězí a vnitřnosti a kuřecí mohu tak dvakrát týdně deset dekagramů. Nesmím zelí syrové ani kyselé, kapustu, fazole, soju, špenát, brokolici, mléčné výrobky mi radili omezit. Vůbec nevím, co jíst. A z ovoce nesmím hroznové víno, mango, brusinky, sušené ovoce atd. Tohle všechno zvyšuje účinek léku Warfarin, prý je pak nebezpečí vnitřního krvácení. Minulou středu mi zvýšili opět mg a krev snad bude v pořádku. Jsem totiž samá modřina. Má noha stále protestuje proti chůzi, tromb se pravděpodobně ještě nerozpustil a tak cirkulace krve není stále taková, jaká by měla být. Při mé hospitalizaci v nemocnici jsem jedno pondělí byla objednaná na Vascular medicine v Mather hospital v Dublinu, kde mi měli ultrazvukem zkontrolovat tromb v břiše. Vezl mne tam taxík a měla jsem s sebou jednu sestru jako doprovod. Ani mne nepřekvapilo, že klinika ten den nebyla otevřená. Irské zdravotnictví...pozvánka mi nyní přišla poštou. Na třináctého ledna. Tak to tady chodí...

A protože je dnes svátek všech zesnulých, chtěla bych dnešní část příspěvku věnovat těm, co tu již nejsou mezi námi.

" Po večerní mlze posílám dopis do nebe,těm,co tu už se mnou nejsou a co mi nikdy nepřestali chybět. Jen vám chci dnes říct, že jsem Vás milovala a milovat budu do konce mých dní.Chybíte mi každý den. Vaše smutný já...."

Tento svátek nám všem připomíná,jak důležité je těšit se z přítomnosti a dělat si radost, dokud to jde. Protože stačí málo a zůstanou nám oči pro pláč a pocit, že jsme něco nestihli.  Jeden smutný příklad za všechny: včera mi napsala Gábina, které tady hlídám pejsky, že jí v Praze v pátek v noci zemřel tatínek. Hned jsem jí volala, zda něco nepotřebuje, kondolovala jí a bylo mi jí líto. Plakala, že měla letět domů v létě a odložila to a dnes si vyčítá, že mohla tatínka ještě vidět....

Podzimní výměna

Na blogu šikulky Marty "Vše o co se zajímám..." proběhla podzimní výměnná akce. Tímto se Martě moc omlouvám, že příspěvek o její vydařené akci vkládám až nyní. Dva týdny v nemocnici mne totiž zdržely od tvoření . Ale balíček pro výbornou vychovatelku Dagmar včera odletěl a já Vám ukáži ,co jsem tvořila, až mi Dáša dá vědět, že balíček v pořádku dorazil.

Můj sen-dovolená v Provence...

Týden po napsání mého posledního příspěvku jsem měla zabalená zavazadla, Irenka také, v Bandolu se na mne těšila rodina mé nej přítelkyně z Ploskovic a také Zdenka Anýzovka. Jen mně zase bylo o dost hůř , opět horečky a v pondělí před odletem mi nějak přestala sloužit pravá noha. Ale Jitka s Irenkou mne přesvědčovaly, jak mi dovolená pomůže, že bych měla myslet positivně a že bude vše jistě v pořádku. 23.9. ráno v sedm hodin jsme tedy nastoupily do autobusu na letiště v Dublinu, ač jsem se cítila víc než mizerně. Během letu do NICE mi noha příšerně otekla, měla jsem pocit ,že ji nemám, za Irenou jsem se statečně vláčela s mým malým kufříkem, zlitá studeným potem na všech částech mého těla. Přesto jsme cestu zvládly a já konečně poznala Anýzovku. Setkání to bylo velmi příjemné. Jen mé noční povídání s nej přítelkyní bylo zamítnuto poté, co viděli, jak vypadám a jak mi je. Apartmán byl moc pěkný, ten jsem ještě stihla nafotit i s fíkovým koláčem, který nám Zdenka upekla na přivítanou.

V noci jsem nespala. Měla bolesti, horečku. Ráno mi bylo trošku lépe a moji známí se rozhodli odjet až odpoledne a vzít nás na výlet. Do vesničky De Azur, ze třináctého století. Mne však vesnice již vůbec nezajímala, každý krok byl pro mne utrpení, můj obličej měl přes namalovaný makeup barvu křídy. Posadila jsem se u prvního obchůdku venku na židli a čekala,až se mí milí vrátí z výpravy po vesnici. Po obědě v útulné restauraci nás rodina ještě odvezla na nákup s tím, že si pak u nás připraví svačinu na cestu a odjedou domů. V obchodním centru se mi ale již udělalo velmi zle. Moji přátelé mne přesvědčili, abych zavolala Zdence a ta mi domluvila schůzku u lékaře v Bandolu, který mluvil anglicky. Sekretářka lékaře Anýzovce volala zpět, že jsem objednaná na 6,45 večer. Pak však lékař, který se mezitím informoval, co mi je, rozhodl, že musím okamžitě do nemocnice. Sbalila jsem nejnutnější hygienu a noční košili a vydali jsme se na cestu do nemocnice v Toulon. V první nemocnici nás nepřijali a poslali do další, která byla specializovaná na Vascular medicine. Přes všechny problémy s mou EU zdravotní kartou-4 roky propadlou-moje obrovská hloupost ji nezkontrolovat před cestou- mne přijali v nemocnici St Musse v Toulon. Měla jsem zimnici, horečku 40, tlak 90 na 46 a diagnoza- tromboza. Ta se potvrdila druhý den na ultrazvukovém vyšetření. Tromboza břišní tepny. Proto mi přetala fungovat noha, podle vynikajícího francouzského Dr.Giauffiera jsem tuto trombozu měla již několik týdnů a měla obrovské štěstí. Rozběhl se kolotoč péče, vyšetření, krevních testů ,CT, znovu sono, gynekologické vyšetření, kapačky, ATB, injekce do břicha na ředění krve, genetické vyšetření krve atd.Potvrdilo se mimo jiné i to, že jsem neměla žádný zápal plic ani cystu v ledvinách. jsem zvědavá, co na to bude říkat primář Out patient Department, až tam půjdu 23. 10. na kontrolu. Jestli tam vůbec půjdu...přemýšlím, že ne!

Děkuji osudu, že jsem do Francie odletěla a dostala tak veškerou péči, kterou mi mohli tamní lékaři poskytnout. Děkuji mé nej kamarádce, že se mnou zůstali a i dál mi denně z cesty zpět telefonovali a podporovali.Také Ireně za to, že díky tomu, co se mi stalo, zůstala v Bandol sama ,za její péči a starost o mne a její návštěvy za mnou v nemocnici . Dr. Giauffierovi za záchranu života a Zdence za všechno, co pro mne udělala a jak se k mé situaci postavila skvěle.Také mému synovi Lubošovi, který přes strach o mne studoval po práci všechny zákony o Health care v EU a úmluvy atd a denně mi telefonoval a podporoval. Jsem zpět, čeká mne spousta dalších vyšetření, které musím absolvovat do šesti týdnů, aby se odstranila příčina tipu této trombozy. Doufám, že do Provence se snad ještě někdy vrátím a můj sen se splní.

Nice, po příjezdu vlakem z Bandol, čekání na autobus na letiště a v duši strach z letu. Ale protože mi bylo o mnoho lépe než před týdnem, věděla jsem, že to zvládnu. Tady jsem si půjčila francouzskou hůl a snažím se chodit. Nejde to, bolí to, možná se nervy v noze obnoví do třech měsíců. Budu pro to dělat vše, co mohu.
Děkuji i těm z Vás co věděly, myslely na mne a posílaly energii sms. Moc si toho všeho vážím, ale nejvíc toho, že žiji !

Emergency a mé "nemoci"

V minulém příspěvku jsem Vám psala o svém trápení s kopřivkou. Nevím, zda to bylo upozornění mého těla, že se něco bude dít, ale následovalo období, které trvá dosud. Dnešní příspěvek bude o zdravotnictví v Irsku a o tom, co jsem zažila za poslední dva týdny. Začnu ale od neděle, kdy zmizela má kopřivka,ale začala jsem cítit bolest pod pravým žebrem na zádech a také mi vyskočila teplota. Nic extrémního, 37,6, další den 38,9, pak zase 37,8 atd. Horší ale bylo to, že  ta pulsující nekončící bolest  v zádech mne otupovala každou noc. Pokus si lehnout, otočit ,vstát, sednout, opět lehnout a tak pořád dokola jsem absolvovala několikrát za noc. V šuplíku našla léky na horečku a zánět v těle, na způsob našeho Acylpirínu a díky těmto lékům se ještě třikrát za noc převlékala do suchého. V pátek , kdy už jsem vypadala jako zombie, jsem se objednala k lékaři. Objednali mne na úterý. Tak mne čekaly ještě 4 noci, kdy jsem skoro opět nespala. Do rána bezesné noci. U GP lékaře jsem dostala doporučení do nemocnice v Cavanu, na tzv. Emergency. Lékař mi vysvětlil, že má podezření na zánět ledvin, ačkoliv v moči jsem neměla žádné známky zánětu. Zavolala jsem Gábině a poprosila ji o odvoz do nemocnice.V poledne jsem tedy stála s doporučením na recepci Emergency. Po čtyřech hodinách mne zavolala lékařka, vyptala se mne na příznaky mé nemoci, změřila mi tlak, odebrala krev a v žíle nechala přilepenou kanylu. Poslala mne zpět na chodbu, mezi ostatních asi šedesát pacientů. V půl šesté večer, kdy už jsem opět měla horečku a bolestí již nevěděla, jak na židli sedět, mne zavolala a sdělila mi, že odebraná krev i moč jsou v pořádku. Pak si všimla mých oteklých nohou.Bylo mi vytčeno, proč jsem jí o tom neřekla. Znovu odeslala vzorek mé krve na rozbor, že má podezření na trombozu. Já jí však pořád opakovala o bolesti v zádech. V deset hodin večer ke mně přiběhla sestra, na té chodbě mi změřila tlak, pak mne vzala na ošetřovnu a píchla mi injekci do břicha. Prý kvůli tromboze a dala prášky na bolest. Za hodinu pro mne přišel další konsultant. Ten mi řekl, že mají podezření ještě na kameny v ledvinách. Naordinoval mi kapačku a řekl, že mohu po ní odjet domů.Autobus do Virginie již nejel, zavolala jsem tedy jedné češce Janě a ta se pro mne vydala z Virginie do Cavanu-30km. Asi v jedenáct hodin přišla další konsultantka a ta mi řekla, že tam mám zůstat do rána, že mi ráno udělají CT a ultrazvuk. Byla jsem celý den o hladu, neměla s sebou hygienické potřeby, bolela mne celá Marcela a už jsem měla na krajíčku...k pláči jsem neměla daleko. Vysvětlila jsem jí, že tu již mám odvoz a že se ráno vrátím prvním autobusem zpět. Dala mi podepsat revers a jela jsem domů. A opět nespala. V osm hodin jsem jela zpět. V půl deváté seděla na stejné chodbě a se mnou několik lidí ze včerejška. Ve dvanáct hodin mi udělali ultrazvuk pravé nohy. Ve tři hodiny přišla konsultantka ze včera, s dopisem pro mou GP lékařku, s předpisem na ATB a troje léky na bolest a jedny na snížení horečky a oznámila mi, že protože jsem včera odjela, na CT mne má objednat GP a také ke specialistovi na ledviny. Jela jsem domů. Tři km chůze z nemocnice na autobus jsem myslela , že nezvládnu. Obléval mne studený pot, třásla jsem se zimnicí a několik lidí se mne ptalo, zda mi je dobře, že jsem strašně bledá. Od čtyř hodin jsem volala z domova na recepci GP lékařky zde ve Virginii. Objednali mne na pátek, 4. hodina odpoledne. Tam mne odvezl soused, asi bych tam nedošla. U GP jsem již brečela doopravdy. Nevyspalá, s horečkou, přes ATB a léky na bolesti, stále s bolestí pod pravým žebrem. Poslala mne zpět na Emergency v Cavanu. První slova konsultanta byla: Ty tu budeš vždy, když budu v práci?  Od čtyř hodin do čtyř do rána jsem opět seděla na chodbě. Pak mne položili oblečenou na lehátko ve vyšetřovací části Outpatient department. V pět ráno přijel zřízenec , posadil mne na vozík a odvezl do prvního patra na operační oddělení. Nikdo mi nic neřekl, tam mne sestra dala na pokoj, kde leželi dva muži a čtyři ženy na přístrojích a řekla mi, že až přijde lékař, že se dovím, proč tam jsem. Lékař přišel v devět hodin dopoledne. Oznámil mi , že budu čekat na CT. Dali ATB do žíly a léky na bolest. V pět hodin mne odvezli na CT. V devět hodin večer přišel primář oddělení a oznámil mi, že mohu jít domů. Prý mám zápal plic a cystu na ledvině. A že se sem mám vrátit za týden na kontrolu a ke specialistovi na ledviny mne má objednat má GP. Prý se čeká tak rok. Propouštěcí zprávy jsem se do jedenácti hodin večer, kdy pro mne opět přijel soused, nedočkala. budu doufat, že ji poslali k GP.Ještě musím napsat, že ani na tomto pokoji jsem ani minutu nezamhouřila oko. Zde jsou totiž návštěvy celý den. Od rána do devíti večera pokojem prošlo asi sto lidí.Nemáte soukromí, ani klid. Bolest přestala, horečky nemám. Zato nevím, co mi opravdu je. Nekašlu, na hrudi mne nebolí. Dozvěděla jsem se během týdne, že mám trombozu, kameny v ledvinách ,zápal plic a cystu v pravé ledvině. Dnes je mi  podstatně líp. Už dojdu do obchodu, jen jsem hrozně unavená a opravdu stále bílá v obličeji. Vzpomínala jsem na zdravotnictví u nás. Tento systém mi přijde poněkud neštastný. Zvlášt, když vedle Vás na židli deset hodin zvrací dívka s viditelným záchvatem žlučníku. Na další židli sedí muž osm hodin s uřízlým prstem z práce, aby se pak dověděl, že tady ho neošetří a musí jet do 100km vzdálené nemocnice v Droghedě, kam ho objednali na operaci. Shodou okolností, tento muž, je také můj soused. V Droghedě seděl na chodbě s tím uřízlým prstem ještě další den ve tři odpoledne. Omlouvám se ,za tak dlouhý příspěvek, jen jsem chtěla, aby jste věděly, proč neháčkuji a nedávám slíbený příspěvek o robách na dovolenou. Vůbec jsem totiž nevěděla, zda na ni poletím. Od dneška za týden. Doufám, že ano.... přeji Vám všem hlavně zdraví! Díky všem, co dočetly do konce.