středa 21. února 2018

Modroslunečno... a medovník.

Modrá obloha a slunce celé odpoledne. Ač zahrada i trávník jsou plný vody z deště, kterého je stále dost, slunce na obloze dokáže zázraky. Irská děcka hned vytáhla koloběžky a kola a celé odpoledne, po návratu ze školy, běhaly kluci i holky vysvlečení! do triček a po dlouhé době se mezi domky rozléhal jejich křik.Za pár týdnů už to bude každý den, doufám. I s tím sluncem na obloze! Já hezkého, ale pořád chladného dne využila k vyluxování a úklidu vnitřku auta, protože mne čeká pozítří technická kontrola. A protože jsem zítra objednaná k automechanikovi, vím že má rád Marlenku, nepojedu tam zkontrolovat auto, s prázdnýma rukama. Dopoledne jsem strávila v kuchyni a upekla mu domácí medovník . Sobě pak takový maličký, protože mi zbyla trocha krému. Tak snad mu bude moje verze medovníku chutnat.



Kulatý medovník pro automechanika je z pěti kulatých 22cm velkých medových placek, ten můj  ze tří malých obdélníků. A to jsem ještě půlku z toho mého odnesla na návštěvu ke kávě. 




Charlík mne při pečení jako vždy hlídal a čekal, že mi něco upadne. Také jako vždy... Dnes strávil na zahradě skoro celé odpoledne a podle toho také večer vypadal. Do bílého psa měl opravdu daleko... Byla bych moc ráda, kdyby hezké dnešní počasí vydrželo a začal vysychat trávník i záhonky. Do obojího se nedá skoro šlápnout, jak to čvachtá. Moc mi chybí ta práce na zahradě, nemohu se jara dočkat. I když s Charliem to bude asi opravdu zábava!










Ještě Vám chci ukázat profi fotografie Elišky a Adélky s rodiči.

Jsou krásné, že?

Moc se těším, až koupím letenku a Elišku si pochovám v náručí.

Přeji Vám všem dobrou noc a děkuji za Vaše komentáře a návštěvu mého blogu!

pondělí 12. února 2018

Eliška, obraz a dělení...

Týden uběhl jako voda a jsem tu , abych Vám jej popsala.

V pondělí jsem strávila celé odpoledne  s V. a jeho holčičkama. Byly chudinky dost nastydlé, proto i trošičku mrzuté a bylo docela náročné chvílema je něčím zabavit. Protože ve svých 26 měsících se jejich maminka rozhodla je dát do školky, chodí tři dny v týdnu út, st a čt od 9,00 ráno do půl sedmé večer. Je mi jich líto, protože mi připadají ještě malé, aby ve školce trávili víc času , než s maminkou. Protože každé pondělí je už dopoledne odveze k V. a v sobotu také. Ale překvapily mne moc, když začaly spolu zpívat ej, bí, sí ,dí, í, tý , čí.... Za dvou týdnech ve školce už brilantně odpovídají yes... a umí část abecedy. Domů jsem se vrátila opět kolem osmé hodiny, což se vůbec nelíbilo Charliemu. Celý večer jsem pak házela balonkem, aby se vyřádil.

V úterý  se dvě minuty před půlnocí narodila Eliška. 



Vážila 3830 gr a měřila 52 cm. Tady máte celou rodinku! Adélka byla s tatínkem za Eliškou až v pátek a už se sestřičky nemohla dočkat! Sluší jim to spolu, že? No já to obrečela, jako každá správná babička. Přeji Elišce do života jen to nejlepší, ale nejvíc milující rodinu a aby byla zdravá! To je pro ni nejdůležitější! 

Ve středu jsem vzala Charlíka na krátkém vodítku až dolů do města. Byl ze všeho vyjukaný a bál se aut na silnici. Ještě pořád cvičíme venčení na vodítku a několikrát jsem myslela, že se natáhnu na chodník, jak se mi motá pod nohama. A toaletní papír se mu líbí pořád. Tato fotka je sice z minulého týdne, ale tak nějak to vypadá, když se mu podaří ho ulovit!


Ve čtvrtek  jsem byla v Dublinu na kontrole v Dental University Hospital. Zkontrolovali mi po roce moje dásně, protože i v nich jsem měla díky mé nemoci bouličky, ale byly to jen sraženiny krve naštěstí. Přesto mne jednou za rok kontrolují. Zatím je vše v pořádku a některé bouličky asi díky léku na ředění krve zmizely. Ta jedna zbylá bude pod kontrolou...tak zase za rok.

Pátek jsem věnovala úklidu, praní a žehlení a byla nakoupit. Rozhodla jsem se najet na Dělenou stravu a tak jsem si sepsala seznam samých zdravých potravin. Kuřecí maso, bílé jogurty, olivový olej, ořechy, luštěniny, spousta zeleniny , sýry, ovoce a snad se mi ta vánoční kila, asi 4, podaří sundat dělením. Sice musím trochu přemýšlet nad recepty, abych nepomíchala tzv. zvířátkový a kytičkový den, ale zatím to zvládám. Uvidíme , zda budou podle toho vidět i výsledky. Už aby bylo jaro a já mohla začít práci na zahradě a víc se hýbat. problém je, že k léku na ředění krve, který už budu brát do konce života, nesmím spoustu druhů zelené zeleniny a taky to co obsahuje vitamín K. Pokud máte některá z Vás zkušenost s tímto lékem, budu ráda, když mi to napíšete v komentářích. Já totiž ,když sním to co bych neměla, například ledový salát, mám tělo samou modřinu. Vitamín K obsažený v salátu mi totiž s lékem naředí víc, než bych měla mít.Proto nemohu zeleninu v takové míře, jak se v dělené stravě doporučuje a proto i výsledky budou asi u mne pomalejší. 

Sobotní  ráno jsem si  trošku prodloužila v posteli, protože díky sousedce , irce, jsme se s Charlíkem moc nevyspali. Máme společný dvojdomek. Irka Melany půl a já druhou půlku. U nich byla v pátek večer party. Před domem měli celkem pět aut a děti bylo slyšet ještě v půl čtvrté ráno, jak běhají po schodech, křičí a smějí se. Nakonec je všechny uložili do ložnice, která má zed společnou s tou mojí v mé ložnici. Ve čtyři ráno jsem odložila knihu a snažila se usnout. Charlík spal v pelíšku u postele a v půl páté začal hrozně štěkat. Z venku se do ložnice přes závěsy dralo nějaké velké světlo, nebo záře a byl cítit kouř. Vstala jsem a šla k oknu a měla šok. Na předzahrádce u sousedky byla z okna vyhozená hořící velká matrace z postele a hořící noční stolek. Z matrace lítaly kusy hořící pěny, všude okolo, tak jsem popadla župan a letěla dolů, abych odjela od toho ohně s autem na parkoviště na konci slepé ulice, aby mi auto nechytilo. To samé v tu chvíli dělal s jejich auty i sousedčin partner. Asi se mu moc nelíbilo, že jsem to viděla všechno. Myslela jsem si své, nic mu neřekla, ale představa, že by domek začal hořet a tím pádem i můj, byla docela hrozná. Dopoledne byla ohořelá kovová konstrukce přikrytá velikou růžovou dekou s puntíky a během chvíle to někam partner sousedky odvezl. Takže nikdo nic neví, jen já. Hned potom někam odjeli, okna dokořám nahoře v ložnici a dodnes se nevrátili. Od soboty jim  na dvoře svítí nonstop světlo a oni asi odjeli k rodičům, než ložnice vyčichne a pořídí novou matraci. Snad je to poučilo a budou příště děti víc hlídat!
Uvařila jsem si vývar se zeleninou , dušenou mrkev a plátky kuřecího masa, najedla se jela k V. Byly jsme s holčičkama u jezera krmit labutě, pak dostali najíst a šly na chvíli spát a já jela domů vyvenčit Charlíka. Po probuzení mi V. zavolal a jela jsem tam zpět. Stavěly jsme z Dupla a prohlížely nové knížky, které jim V. koupil v charitě obchůdku. A protože mám sklerozu, nafotila jsem obraz, který jsem  dostala od V. ,ale nevložila fotku a tak se pochlubím dnes. Já jsem V. dala 4 obrázky co se líbily jemu a on dal tento mně. Moc se mi líbí!

Neděle byla odpočinková. Venku začalo sněžit a tak krb opět hořel od rána a užívali jsme si s Charlíkem pohodu. 

Koupila jsem si kytku tulipánů, v pátek a tak mi zdobí stůl .


A uvařila zvířátkový oběd. Medailonky z kuřecího, pokryté strouhaným sýrem , pečené v troubě s celerovými hranolkami, dušená mrkev na cibulce ,ochucená lžící sojové omáčky a doma nakládaná zelenina ze sklenice. Pochutnala jsem si.

A Charlík , ten měl vývar z masem a strouhanou mrkví a petrželkou. A chtěl i to moje jídlo, ale měl smůlu. Osolené a kořeněné mu nedám!
A tak smutně kouká!

Přeji Vám všem krásný týden, nám do rána dnes napadlo asi deset čísel sněhu ale určitě nevydrží.
Moc Vám všem děkuji za návštěvu mého blogu a komentáře, které mne vždy potěší! 

pondělí 5. února 2018

Týdeník nejen pro Henrietu!

Přišlo pondělí a já si uvědomila, že začínám psát "Týdeník" mého života, protože jsem si slíbila se zúčastnit výzvy, kterou jsem našla na blogu :http://abych-nezapomnela.blogspot.ie/2018/02/jak-to-bude-s-tydeniky-kdyz-dite-najde.html, Henriety, která nás ostatní vyzvala, abychom se pokusily stejně jako ona každý týden, zapsat na blog náš život. Výzvy mám ráda , tak proč to nezkusit. Ačkoliv se bojím , jak to dopadne, protože na skvělé psaní Henriety zdaleka nemám!

Pondělí 29.1.2018


Den jako každý druhý, jen ten dobrý pocit, když někomu, kdo to nečeká, předáte dort, ručně pletené ponožky a pusu někam skoro za ucho a vidíte, že jste potěšila. Tak ten pocit je k nezaplacení ! Dělat radost někomu, dělá radost i mně! A k tomu mne ráno tahaly z postele, mimo Charlíčka i sluneční paprsky za oknem. Kéž by vydržely , ale jsem realista, je přece jen ještě leden. Ale už se těším, na zahradu, na nákup rostlinek,na vrtání v hlíně- už aby tu bylo, JARO.

30.1.2018 úterý


Smutek střídá radost. Venku šedotmavo a v mé duši také. Náš život lítá nahoru dolů, asi to tak má být, aby byla rovnováha ve všem. Ale proč to tolik bolí ? Dnes v mém srdci pláč pro Kačenku, čivavku virtuální kamarádky. Kačenka dnes prohrála svůj boj. A mne to vrátilo vzpomínkou k Chlapečkovi a Kesynce. Každý tam nahoře máme nějaké své svítící hvězdičky.... a v našich srdcích zůstanou navždy !

Středa 31.1. 2018

Je tak báječné mít přátele. A taky skype. A vědět, že když si chybíme už moc, že si zavoláme , každá z nás si uvaří kávu nebo čaj a probereme všechno, prezidenty, děti, hafíčky, bolesti, starosti i radosti. Předáme si sem tam recept, sem tam radu jak žít, jak udělat to či ono, jak nedělat  chyby a nebo jak je pak napravit, říkáme si pravdu, i když to je někdy nepříjemné.Dáme tipy na knihy a nebo hudbu a taky třeba ke tvoření. A taky se povzbuzujeme navzájem, v nemoci, v době, kdy to potřebujeme a je jedno jestli nás dělí 2500 km vzdušnou čarou. Je to , jakobychom seděly tváří v tvář, jako kdysi a nebo taky ještě nikdy! A já za to děkuji, že Vás mám. Jitko, Zdenko, Zuzanko! Naše hovory jsou někdy sáhodlouhé a jindy třeba pár minut, ale jste moje přítelkyně a já si toho vážím, že Vás mám. A ten dnešní skoro 4 hodinový rozhovor mne vytáhl ze splínu....a za to díky!

1.2.2018 čtvrtek

Dnes velký nákup. Velký úklid . V hlavě i v domku. A po něm velký smích. To když necháte 4 měsíční štěně chvíli bez dozoru a jdete se před dům bavit s maminkou sousedky. Přišla si pro dvoje kalhoty, které jsem jí - jako již po několikáté, zkracovala v ruce. Charlík nejprve vydatně štěkal vevnitř za dveřma ,ale pak se rozhostilo ticho. No aby ne... Já nezavřela nahoře dveře do koupelny. A jemu se zalíbilo balení toaletního papíru. Takže po otevření dveří mne čekalo překvápko. Všude po schodech, v chodbě, v kuchyni se válely kousky rozkousané roličky toaletního papíru a další ještě držel Charlík v tlamičce a v bojovém postoji mne vyzval k běhu. Za ním ! Neuvěříte mi, jak tohle štěně rychle běhá! Když jsem ho konečně chytla, musela jsem si sednout, vzít ho na klín a pomuchlovat. Za to, že mne pěkně drží v dobré kondici. A to nebyl konec, při úklidu těch roztrhaných kousků měl Charlíček pocit, že hra pokračuje a ty kousky mi opět kradl pod rukama. Je to můj miláček, i když někdy vzpomínám na to, jak klidné byly dny s Chlapečkem a Kesynkou. Klidný den s tímhle roštákem mne hned tak nečeká, to vím zcela jistě!

Pátek 2.2. 2018

Je půlnoc, já držím tužku a diář a přemýšlím, co napsat o dni, kdy venku leje, že by psa nevyhnal...mimo 30. minut ráno na skypu se Zuzkou jsem promluvila pouze na Charlíčka a ten mi odpovídá jen očima, kroucením hlavičky ze stranu na stranu, nosením balonků a hlasitým štěkotem, zrovna ,když se v klidu snažím jíst...! Snad lze napsat jen to, že zatopit už ráno v krbu, zapálit svíčky, vzít si knížku a přečíst moře stran a zkouknout film, při kterém i slza ukápne, nechat ten pošmourný den venku plynout stejně jako myšlenky v hlavě, není občas špatný nápad! A ten den ukončit teplou koupelí v plné vaně vody s pěnou, ( se psem za vanou, který se snaží mi urvat zamotaný drdol na hlavě) ,užít si ten relax a pak vlézt do čistě povlečené postele a těšit se , že se mi bude dobře i spát. 
Jsou tři ráno...spánek nepřichází. I to se mi stává dost často. Asi budu muset zítra naštípat pár polen dříví a celý den být v pohybu, protože relax, ten  mi asi nedá spát!

Sobota 3.2.2018

Tak dříví naštípané, umyté okno, pověšené nové tmavošedé závěsy z IKEA, sešroubované schody - stolička taktéž z IKEA. Uvařená polévka, masíčko s rýží a zeleninou pro Charlíka, naložené maso na čínu a já chvátám za dětičkama. Dělám care asistentku 37.letému muži, který před dvěma lety prodělal těžkou mozkovou mrtvici. Jeho žena jej opustila i když se jim v té době narodila dvojčátka. Katuška a Maria.Když je možnost, tak si je V. bere k sobě domů, ale necítí se občas moc dobře a tak jsem pokaždé část té doby s ním. Jinak s ním jezdím po doktorech, někdy s ním jedu na nákup, pomáhám mu s formuláři, vyzvedávám léky, když nezvládá, tak mu třeba i uklidím byt, každý den jsem s ním třeba jen na chvíli, na šálek čaje, nebo si s ním povídám telefonem.Vidím ho každý den, jak to jen jde. Ale chvíle, kdy má holčičky jsou ty nej... Sice V. po pěti hodinách je hodně unavený, jeho krevní tlak lítá nahoru dolů, protože se o ně bojí a ony jsou hyperaktivní. Ale jsou to čisté, nepopsané stránky, bezprostřední a kouzelné maličké bytosti. Stavíme ze stavebnic hrady a auta, krmíme je , když už to samy nedávají.Přebalujeme, čteme básničky v ruském jazyce, učíme je barvy a počítat odin, dva , tri a kto eto a čto eto...Ale ony mají svoji řeč, tu, která funguje mezi dvojčaty. Navíc jsou jednovaječná dvojčata a mně tedy někdy dělá problém je rozeznat. I když už poznám že Mášenka je ta trošku klidnější a Katrina ta, co začne každou lumpárničku a Mášenka nesmí zůstat pozadu, hned se přidá. Každý týden na nich vidím pokrok.... a pro V., který je miluje jsou to chvíle, kdy sice trochu zapomíná na svou nemoc, ale o to víc si pak dává za vinu, co se mu přihodilo. Je mi to líto, že to tak dopadlo, vidím jaký skvělý táta je a kdyby se jeho rodina nerozpadla, možná by i tu nemoc snášel daleko lépe. Je velmi těžké být invalida, když navenek vypadá jako zdravý silný mladý člověk. 
Je skoro osm večer, když přijíždím domů. V kuchyni za dveřma čeká Charlíček a tomu nyní budu muset tak dvě hodiny házet v chodbě balonek, abych odčinila svoji dlouhou nepřítomnost.Však mi vždy po návratu pěkně vynadá svým štěkotem...ale přitom vrtí  a vrtí, štěstím bez sebe, že jsem zpátky. Už nese balonek...tak já jdu házet....

Neděle 4.2. 2018

Dnes má manželka mého syna Petra druhý termín porodu. Celý den netrpělivě kontroluji telefon, Fb i skype, zda už se něco děje. A neděje...v noci píši s Monikou, která už má slabé bolesti a nemůže spát. Pokud se miminko nenarodí do čtvrtka, má nástup do nemocnice. Tak držím palce, aby jste to zvládly obě ! Adélka se sestřičky už nemůže dočkat a Petr prý taky. Půjde zase k porodu , tak jsem zvědavá, kdy se ta má druhá vnučka přihlásí na svět! Bude to Eliška !💝💝💝

Abych nezapomněla:
                                         "To není o tom, kolik dáváme, ale o tom, kolik lásky jsme dali do dávání"-Matka Tereza