Tento týden slavily svůj svátek Anny. Moje babička, mého tatínka maminka, byla také Anna, ,Handlířová. Zemřela v roce 1974 a bylo jí tehdy 77 let. Přestože žila v Lounech ,jako naše rodina, p nás dvě se sestrou nikdy nehlídala, měla raději děti od táty sestry, Aleny z Kolína. Tam , jak si pamatuji, často jezdila. Nakonec ,když onemocněla rakovinou, byla dva roky u nás, ve dva plus jedna a starala se o ni do její smrti moje maminka. Přiznám se, že jsem tuhle babičku neměla moc ráda jako dítě. Byla přísná , ale jedno mne naučila. Plést a háčkovat. Základy, asi v mých sedmi, osmi letech. Tahle babička totiž měla velice nízký důchod a přivydělávala si pletením a háčkováním. I když přišla v neděli k nám na čaj a bábovku, nebo jsme ji byli navštívit jako rodina, vždy měla v ruce háček nebo jehlice a ze Sněhurky tvořila něžnou krásu. Pletla dečky, záclony do oken, na tenounkých kovových jehlicích s kovovým nepružným lankem. Háčky měla s dřevěnou rukojetí, tenoučké jako jehly.
Já si sem dovezla dvě dečky. Jsou možná starší než já, protože je měla moje maminka od babičky. Pamatuji si, jak bylo babičce líto, když prodělala mastektomii ,že ji bolela i ruka, protože jí odoperovaly i uzliny v podpaží a nemohla už plést. O to víc mi vyprávěla o jejím nelehkém životě. Bohužel, její poslední měsíce nebyly jednoduché pro nikoho. V malém bytě, babička ležela v kuchyni, kde v té době rodina trávila čas během dne.. Pan doktor Sklenka jí chodil denně píchat morfium, protože metastáze měla chudinka už po celém těle. To , že pak na Silvestra ráno toho roku 1974 zemřela, bylo pro ni vysvobozením z bolesti. A já na ni při vypínání dečky vzpomínala. Nikdo jiný totiž v mé rodině neháčkoval ani nepletl. Jen ona a nyní já. Geny nezapřeme a i když to nebyla moje oblíbená babička, vzpomínám na ni při mém pletení často. Je mi líto, že nemůže vidět, jak pletu. Možná by měla radost.
Pamatuji si , že babička měla s tehdejší švadlenky návody na dečky, v celofánu zabalené a že jsem jako malá holka nechápala, jak se v té spleti teček a čárek může vyznat, natož třeba podle toho plést. Je mi líto, že tehdy po její smrti všechny návody skončily asi ve sběru. Jak ráda bych je dnes měla....
Trochu talentu jsem možná po babičce zdědila, ale podle toho, jak nyní zápasím s tenkou lace vlnou a snažím se o krajkový vzor a opravdu s tím zápasím, mám k umění své babičky hluboký obdiv!
