Splněný sen...

Celý svůj život toužím po domečku. Své přání v duchu vysílala do vesmíru, ale v skrytu duše věděla, že sama nemám šanci...vzít si v mém věku hypotéku. Psala jsem zde příspěvek před dvěma lety o Petrovi a Renatě, kteří dostali tzv. sociální domek,tehdy jsem jim pomáhala s žádostí. Když jste zde v Irsku zařazeni do sociálního systému jako žadatelé o práci, jednou z podmínek je i vyplnění žádosti na radnici v Cavanu o sociální dům. Já tuto žádost vyplnila někdy v roce 2010. Několikrát za ty roky mne navštívila inspektorka úřadu v mém pronajatém mini bytečku. Naposledy letos v únoru. Když se dověděla, že jsem dlouhodobě nemocná , chtěla vyjádření písemné od mého GP lékaře. To jsem poslala. A můj důvod mé nepřítomnosti zde? Vidíte na fotografiích... Byl to náročný měsíc. Spousta problémů, nejen se stěhováním, ale i dluhy od předešlého nájemníka na plynu a elektrice. Netekla mi voda, nepoužívaný bojler nějak ztratil tlak. Na zahradě mám metrové haldy hlíny ,porostlé půlmetrovou trávou, plné kamení. Už mám sekeru, dvě pily, rýč a půjčené kolečko. Tak se podívejte na můj "SEN". 

Domek 

Ukázali mi ho ,měla jsem asi deset minut na rozhodnutí, zda jej přijmu. A nafotila pro Vás.

Kuchyně bez spotřebičů, na zemi lino.

Plynový kotel, na topení a ohřev vody, 

Obývák, 3metry na 3 metry 4é cm. Na tak malé ploše okno, krb,a dveře. Na zemi beton.

Schody tvrdé, nepodložené izolací  do patra.

Velká ložnice, plná výklenků, každé okno jiný rozměr. 

Výklenek další okno ve větší ložnici.

Malý pokojík , napravo opět metrový výklenek, nevyfocen. Okno opět jiný rozměr.

Pohled z kuchyně na zahrádku-nudlička asi 4 metry tak na deset metrů.

Pohled z horní ložnice dolů na Virginii, na Dublin road a domky nad ní.

Koupelna v patře. Dole je ještě WC hned za kuchyní.

Klíče jsem dostala 6.8. Od té doby, Dole balila, recyklovala, tady uklízela,měřila, malovala si na papír , běhala s formuláři na sociálku, po doktorech, na krev každý týden, protože mi asi ze stresu vylítla skoro na hodnotu 5 a měla celé tělo poseté modřinami, Vodila sem nahoru pejsky, aby si trošku zvykli, sháněla koberce, počítala a počítala, metry a eura, měnila plány a rozhodnutí a padala do postele unavená. Jako první koupila tašku na kolečkách a první věci z bytečku jsem vozila tři kilometry do kopce do domku, tady vyložila a šla zpět.byl to perný měsíc. Jsem konečně přestěhovaná, Pomalu si zvykám já i hafánci, které už mám asi na pořád. Dostala jsem totiž jejich očkovací průkazy a oblečky na zimu.Mezi dveřma a beze slova. Bez poděkování za sedmiměsíční hlídání či prosby ,zda si je mohu nechat. Trpké zklamání a bezesná noc a přemýšlení o lidech kopec...i to je moje nová zkušennost.

Tak snad jsem zdůvodnila moji nepřítomnost zde. Nemám moc času na čtení blogů ,ale snažím se večer kouknout k těm mým nejoblíbenějším. U postele otevřu počítač a ráno zjistím, že usnul... On i já... příště Vám ukážu, jak se snažím si tu vytvořit domov.