Kuchyně

A kam ? No přece do kuchyně. Prosím, přehlédněte drobnou chybu, která způsobila, že jsou kamna menší, než otvor pro ně vytvořený. Prostě mne nenapadlo, že by kamna mohla mít jiný rozměr. Když je dovezli, společně s lednicí a pračkou, málem mi to přivodilo  infarkt. Ale ,když nejde o život...nějak to vyřeším, později. Kuchyně není ještě dodělaná. Zatím nepůsobí moc útulně, budu za kamna pokládat dlaždice, stejné, jako jsou nad dřezem. Nefunguje odpařovač, opravář si ho vyfotil, poslali ho z radnice asi po mém desátém telefonátu. Stejně tak nefunguje topení, zatím opravil šikovný mladík pouze část , mohu topení zapnout na hodinu. Prý přijede další , asi chytřejší kolega. Dále nefunguje zvonek u dveří. Poklepal na něj a sdělil mi, že mám svým známým poradit, aby klepali na dveře. V kuchyni na stropě se mi ukázal v místě ,kde je nahoře v koupelně umyvadlo, malý flíček, asi jako euro velký. Tak se modlím, abych tam během měsíce neměla mapu třeba Irska. " Prý jak se umyvadlo nepoužívalo, trubky se zatáhnou používáním". Nevím, nerozumím, nejsem instalatér, ale budu doufat... V místě před topením si představuji denní postel, trubkový gauč a nebo něco takového. Zatím jsem po bazarech našla jen docela ošklivé futony na podivných konstrukcích. Myslím, že by z gauče měli největší radost hafánci, protože v mém jedna plus jedna měli v mé kuchyni válendu. A protože ji tady nemají, mám je věčně oba na klíně a mé nohy tím trpí. Srdce ne, ale nohy ano, a ty já už musím šetřit. Závěsy taky budou někdy snad jiné, řádně dlouhé, ale ty, co v potřebné délce mají tady, mají na sobě cedulky a na nich čísla jako 99 a nebo i 120 a to já teda nedám. Nemám. Takže zatím dělám, že nevidím, jak naproti koukají, co zrovna jím. Večer. No tak asi přestanu jíst, večer. 

Na lednici darovaný brambořík a hortenzie, kterou jsem stříhala po celé Virginii.

Vidíte tu mezeru u kamen? Já ano, pořád...

A bylo i sluníčko, v Irsku asi bude babí léto, když to normální nebylo

Potapetovaný noční stolek tu nebude. Dřevěné tyčky jsem řezala v kuchyni pilkou na železo, na projekt do ložnice. Tam Vás vezmu příště.

Do výklenku stejný regál, co mám v obýváku , jen v bílé barvě.

Je to šikovné, linka není moc hluboká a chyběl úložný prostor.

Srdce zvonek s andělem dostal také své místo a nesmí chybět hodiny.

Bedýnky taky zmizí, stejně do nich pejsky nezavírám, dostanou nějakou tu postel, či gauč.

Ještě předsín. Pod schody mám bedny se dřevem, pily, sekeru, papírové tašky , do kterých recykluji papír a plasty. Nad dveře vchodové jsem dala kozoli, na zimu je potřeba také závěsy, prý tu šíleně táhne... uprostřed dveří je otvor na dopisy. Věšák je Ikea. Okno nad schody před koupelnou.

Chvílema si připadám, jako někde na velikém hradě. Pořád slyším ozvěnu, když mluvím na Chlapečka a Kesynu. Při vzpomínce na můj předešlý mini byteček, od okna jednoho pokoje k druhému oknu v druhém pidi pokoji bylo 16 kroků, si tu připadám nepatřičně. A stále mám co dělat a spím tu jak zabitá. Už žádná nespavost a probdělé noci. A hafani už si taky zvykli, jen jsou mi pořád v patách...A že se tady naběháme, nahoru dolů, z pokoje do kuchyně, zahrádka. Moc se nám tu líbí. Díky moc za komentáře, mám z nich vždy radost!

Jak pokračuji...

Zařizování mini obývací místnosti dá docela zabrat. Bylo docela obtížné vybrat zařízení tak, aby nepůsobilo v tak malém prostoru těžkopádně. U spousty z Vás jsem minulý týden četla příspěvky věnované Ikee, některé Ikeu nemáte v lásce a některé vysloveně milujete, třeba jen Ikeou procházet... Já online hledala u mnoha prodejců nábytku zde v Irsku, ale bud mne šokovaly ceny, nebo masivnost a rozměry nábytku. Nakonec jsem si koupila v bazaru malou dvousedadlovou koženou sedačku, v Ikee vybrala policový systém a konferenční stolek, který se dal rozebrat na čtvercový a obdélníkový stolek. Obdélníkový posloužil jako TV stolek a k sestavě jsem v Ikee vybrala ještě křeslo. Obrázky mi poslala a namalovala Zdenka, pro kterou jsem háčkovala králíka. Dokoupila jsem kytky,Závěsy a hodiny a sříbrný květináč jsou z charity shopu, košíky jsem koupila ve stavebních potřebách. Pokud seženu sedačku, která půjde rozložit, tato hnědá kožená se přestěhuje nahoru do pokoje pro hosty. Ten je zatím ještě pořád plný krabic a pytlů.

Kovový regál Vistjo z Ikey má skleněné police

Původní dveře se otvíraly na druhou stranu, než je zvykem u nás a zabíraly spoustu místa, proto jsem koupila v Argosu shrnovací dveře a včera je přidělala.

Stolek mi slouží nejen na kávu ale i na něm mám když potřebuji počítač

Pokud se netopí v krbu, docela tudy do pokoje fouká studený vzduch, budu muset vymyslet čím ho v době, kdy bude puštěné topení ,zaslepit

Křesla jsem koupila dvě, ale nakonec je jedno nahoře. Sem se sice vešly obě, ale už to bylo moc

Místo TV stolku je druhý konferenční stolek

Sedačka z bazaru je super, Kesyna a Chlapeček mne ani na chvilku neopouští, kde sedím já, jsou i oni.

Hortenzii jsem si přinesla jen jednu s květem, ale s nůžkama chodila celý týden po Virginii a odstřihávala po domluvě s majiteli výhonky a zkusím si je vypěstovat. Mám bledě modrou, růžovou a tuhle cyklámen barvu květů, Jsem zvědavá, zda se mi podaří je zakořenit.

Výročí

Dnes je to rok. V tuto chvíli jsem již ležela s kapačkou na lehátku v nemocnici . Byl to náročný rok, zvláště první dny a měsíce po návratu z "dovolené". Děkuji všem mým andělům ,co tehdy při mně stáli a i těm živým, mnoha z Vás , za podporu, útěchu, povzbuzení a přání všeho nej... Jsem štastná, že jsem a cítím se: živá! A to je přece dar. Díky za něj vysílám každý den.

Sobota....

Moc, moc moc Vám všem, které jste mi napsaly komentář k domečku, děkuji!!! Vážím si toho, že na mne myslíte a přejete mi jen to nej...
Ukážu Vám moji včerejší činnost. Pomáhala mi Renča, bez ní bych pracovala ještě nyní. Prostě nic nejde tak, jak jsem byla zvyklá před nemocí. A tak si beru k srdci Vaše rady a říkám si: easy, easy ...take the time....

V hlíně je milion šutrů, tak přebrat a použít. A dnes vyndat a dát pod ně folii, no jo kozel zahradníkem???

Dva metry čtvereční a tolik dřiny, pomoooc...

šutry a šutry a kameny a kamínky a není jich konce....

Až zaprší a šutry déšt omyje, bude to snad hezké...

a kousek před domečkem také přijde na řadu...někdy...příště....času mááám dost...

Za láhev whisky první počin v domečku, to aby hafánci nezdrhali....vrátka jsou potřeba...

Kdo židli má...bydlí...moji dárečci

Moje klíštata a líné nedělní ráno....

Splněný sen...

Celý svůj život toužím po domečku. Své přání v duchu vysílala do vesmíru, ale v skrytu duše věděla, že sama nemám šanci...vzít si v mém věku hypotéku. Psala jsem zde příspěvek před dvěma lety o Petrovi a Renatě, kteří dostali tzv. sociální domek,tehdy jsem jim pomáhala s žádostí. Když jste zde v Irsku zařazeni do sociálního systému jako žadatelé o práci, jednou z podmínek je i vyplnění žádosti na radnici v Cavanu o sociální dům. Já tuto žádost vyplnila někdy v roce 2010. Několikrát za ty roky mne navštívila inspektorka úřadu v mém pronajatém mini bytečku. Naposledy letos v únoru. Když se dověděla, že jsem dlouhodobě nemocná , chtěla vyjádření písemné od mého GP lékaře. To jsem poslala. A můj důvod mé nepřítomnosti zde? Vidíte na fotografiích... Byl to náročný měsíc. Spousta problémů, nejen se stěhováním, ale i dluhy od předešlého nájemníka na plynu a elektrice. Netekla mi voda, nepoužívaný bojler nějak ztratil tlak. Na zahradě mám metrové haldy hlíny ,porostlé půlmetrovou trávou, plné kamení. Už mám sekeru, dvě pily, rýč a půjčené kolečko. Tak se podívejte na můj "SEN". 

Domek 

Ukázali mi ho ,měla jsem asi deset minut na rozhodnutí, zda jej přijmu. A nafotila pro Vás.

Kuchyně bez spotřebičů, na zemi lino.

Plynový kotel, na topení a ohřev vody, 

Obývák, 3metry na 3 metry 4é cm. Na tak malé ploše okno, krb,a dveře. Na zemi beton.

Schody tvrdé, nepodložené izolací  do patra.

Velká ložnice, plná výklenků, každé okno jiný rozměr. 

Výklenek další okno ve větší ložnici.

Malý pokojík , napravo opět metrový výklenek, nevyfocen. Okno opět jiný rozměr.

Pohled z kuchyně na zahrádku-nudlička asi 4 metry tak na deset metrů.

Pohled z horní ložnice dolů na Virginii, na Dublin road a domky nad ní.

Koupelna v patře. Dole je ještě WC hned za kuchyní.

Klíče jsem dostala 6.8. Od té doby, Dole balila, recyklovala, tady uklízela,měřila, malovala si na papír , běhala s formuláři na sociálku, po doktorech, na krev každý týden, protože mi asi ze stresu vylítla skoro na hodnotu 5 a měla celé tělo poseté modřinami, Vodila sem nahoru pejsky, aby si trošku zvykli, sháněla koberce, počítala a počítala, metry a eura, měnila plány a rozhodnutí a padala do postele unavená. Jako první koupila tašku na kolečkách a první věci z bytečku jsem vozila tři kilometry do kopce do domku, tady vyložila a šla zpět.byl to perný měsíc. Jsem konečně přestěhovaná, Pomalu si zvykám já i hafánci, které už mám asi na pořád. Dostala jsem totiž jejich očkovací průkazy a oblečky na zimu.Mezi dveřma a beze slova. Bez poděkování za sedmiměsíční hlídání či prosby ,zda si je mohu nechat. Trpké zklamání a bezesná noc a přemýšlení o lidech kopec...i to je moje nová zkušennost.

Tak snad jsem zdůvodnila moji nepřítomnost zde. Nemám moc času na čtení blogů ,ale snažím se večer kouknout k těm mým nejoblíbenějším. U postele otevřu počítač a ráno zjistím, že usnul... On i já... příště Vám ukážu, jak se snažím si tu vytvořit domov.