Pozdrav vesničanky

Moji další známí, letěli dnes dopoledne navštívit Opavsko a Havířov , skanzen v Rožnově ,ale hlavně rodinu. Irena pochází původem z Litvy a tak je na naši zemi a rodiště jejího Vládi moc zvědavá. A mne poprosili, zda bych se vzhledem k mé lásce ke zvířatům všeho druhu, nepostarala na vesnici Crossakiell o domek , zahradu a jejich svěřence. Zvu Vás se kouknout, co budu hlídat a opečovávat příštích sedm dní.

Tohle kotě k nim přišlo samo na zahradu. Nemocné, zablešené, hladové. Ujali se ho, odvezli k veterinářce, vyfasovali ATB, kotě nechali oočkovat ,zaplatili 40 euro a z veteriny jeli k recyklačním kontejnérům, vyvézt plechovky a plasty. Přijeli ke mně na dvůr, celí smutní, že se kotě hluku leklo a asi jim uteklo okýnkem a již ho nenašli. uvařila jsem jim kávu a říkala Irence: " Nezalezlo někde v autě?" Irena si klekla a začala se v autě dívat pod sedačky. za chvíli celá rozesmátá vytáhla kotě schované pod přední sedačkou. Tak to je první nalezenec.Vlastně ne první...však uvidíte!

Tohle, daleko menší kotě, asi jako dětská ručička donesli Irové Vládovi v krabici se slovy, že jeho matka zemřela. První dny ho krmili tak, že ho nechali sát roh na kapesníku, namočený do mléka. Tak bylo maličké. Je maličké ještě nyní, říká se mu Mimi. Druhý nalezenec.

Kavky. byly tři, maličké, vypadlé z hnízda. Irena s Vládou jim udělaly hnízdo v plastovém kbelíku a jejich věčně otevřené zobáčky zásobili každou hodinu konzervou pro štěnata. Když kavky povyrostly, začaly lítat po okolí. Tehdy se jedna domů už nevrátila. Na tuhle stříšku se však třikrát denně ty dvě vrací na další příděl konzervy. Pokud jsou Vláda s irenou doma, sednou si na okenní parapet a krákaj. Občas vletí dovnitř , dveřmi do kuchyně, které vedou hned na dvorek , sednou si komukoliv na rameno a uleví si. Proto jim začali říkat "Sráči". Dnes jsem šla s Arym na procházku a oni seděli na kostele s ostaníma kavkama, divokýma. Jak mne uviděly, slétly dolů a jedna mi sedla na hlavu, druhá na rameno. pak zas odlétli. před chvílí si byly pro příděl na stříšce. Snad se neztratí, než se oni vrátí domů. Když dorazila Irena s Vládou na letiště v Dublinu, už mi volala, co krákory, jestli za mnou už byly. Na netu jsme spolu našly, že takto ochočenou, na půl divokou kavku měla jedna rodina patnáct let!

Vzadu u zahrady je louka, na ní další mí svěřenci. Slepice, kohout a kuřata. Ti když jsou hladoví, vracej se ke dvířkám k jejich kurníku. Sypu dvakrát denně zrní a taky takové granulky, pro slepice. Slepice nejsou nalezenci, po pár kusech jsou koupené na farmářském trhu. A mladé vyseděla jedna z nich. těch je deset!

A tohle je první nalezenec. Ten běhal po naší Virginii, až se dostal k domu, kde bydlí Gábina. jenže ačkoliv to bylo dětem moc líto, ta má doma Chlapečka a Kesynu, tři kočky, Ary tam nemohl zůstat. protože Vláda měl doma také labradora, rád se ho ujal. Ary je čistotný, když potřebuje "ven", jdeme na louku za vesnici. Tam mu házím půl hodiny balonek, udělá co potřebuje a jdeme domů. takhle tak pětkrát za den a poprvé v šest ráno. je tak zvyklý.

Pokud nebude pršet , budu také zalévat Irenčinu krásnou zahradu, díky ní ji mám i já ,u mne na dvorku. První kytky pro můj záhonek jsem dostala od ní.

Rajčata ve skleníku budu zalévat každý večer, protože mají stříšku. Ještě na louce kde jsou slepice, je zeleninová zahrádka, kde je špenát, bylinky, hrášek, cukety, červená řepa, kopr, cibule, mrkev a byl tam i česnek, ale ten se již suší. Chtěla jsem vyfotit, ale došly mi baterky. Tak příště. Mějte se moc hezky, já jdu s Arym na louku. Už tu do mne strká čumákem.