Pořád pracovně...

 Přivezli mi štěrk...protože ale irské děti asi neznají pískoviště, halda byla do hodiny obležená batolaty v plínách, s kbelíčkama na bábovičky. Když ti maličtí šli do hajan, nastoupili jedenáctiletí a víc , s rampou a kolama. Druhý den ráno byl štěrk roztahaný po celé ulici. Takže žádný klídek a noha nahoře, opět kolečko a zase jsme s Renčou nastoupily!

 Koště bylo hodně potřeba, ono s ním zametat skoro celou ulici dá taky zabrat, to mi věřte!

Opět halda kamenů, úprava okraje, na řadu přišly i hrábě. Renča v akci....

 Rozkvetla gladiola a další dvě snad taky rozkvetou, jupí...

 Tak nevím, štěerku je nějak moc... ale on snad trochu slehne....

 Navozily jsme asi patnáct koleček, ne plných, to bychom asi neutáhly. Přece jen jsme jen ženy....

Před domečkem nové kytky, prý polka-dot. Puntíkatá, název....

 Z kamenů a dvou koleček hlíny s trávou vznikl  vyvýšený záhon pro ibišky od  Marušky. Ještě koupím tři pytle kompostu, a bude ještě asi o řadu kamenů vyšší. Pracovně mu říkáme s Renatou mohyla!

 Pejsci nemají štěrk v lásce, na travičku to berou přes záhon. Takže nastoupil kbelík a jim nemilé mytí pacek.

 Chlapeček má na krku zranění které hnisá, koupeme v hypemaganu, po dvou dnech ,kdy nejedl se zdá lepší. Pokud to bude stále stejné, nemine nás bohužel návštěva veteriny. Moc se o něj bojím, dědouška bezzubého. Chtěl mne kousat, chudinka, když jsem ho ošetřovala...je mi ho tááák líto.

Ani tenhle týden nebudu moc v klidu, snad se má noha umoudří a dá pokoj. Takže si říkám: hlavně v klidu, moc nechodit, nožku nahoru...jen kdyby mne ten doktor s tím kolečkem viděl.... Mějte se krásně, poslední prázdninový týden...