Včera

slavil své narozeniny Petr. Tady mu všichni říkají Hypies, vlastně mu tak říkají i v Praze na Vinohradech, kde strávil podstatnou část svého života. Tady je stejnou dobu jako já, poznala jsem ho první týden v Irsku, kdy jsem pracovala v prasečáku za Virginí. Vzpomínka na prasečák strašná, byla to neskutečná dřina, pro mne do té doby nepoznaná. Ale zpět k Petrovi...bylo mu včera 42 let. Přál si ode mne dostat obraz, který jsem zachránila od sousedky, která se ho snažila nacpat do popelnice. Petr , sedící v mé kuchyni s Renatou na Silvestra, z obrázku, opřeného u zdi, nemohl spustit oči. Viděl v něm otevřenou knihu...Renata skřítka...to asi z toho cidra, co tu spolu pili. Petr je Renaty partner a je alkoholik. Já Renatu obdivuji, protože žití s ním není jednoduché. Petr pije od svých 14. let. Protože v jeho rodině pili všichni. Pak pil proto, že na alkohol zemřel jeho táta a pak i ten náhradní. Pil dál proto, že na to zemřelo spousta jeho kamarádů. Pak zas proto, že mu zemřela tehdejší partnerka. Pije i proto, že mu to chutná, i když dnes pár dní pije a pak se pár dní léčí...bolí ho slinivka, játra, žaludek. To proto, že když pije, nejí. Nemá potřebu. On mi říká-ty jsi moje irská máma. Mockrát za devět let tady jsem mu pomohla. S penězi, formuláři, prací...Jen s tím pitím nedokážu nic. Na to nemám a moc mne to mrzí. Ač je Petr alkoholik, není vůbec hloupý a když je střízlivý, ráda s ním debatuji. O životě, knihách, básních , o druhé světové válce, o vesmíru...Petr je sečtělý, chytrý...O to víc mne mrzí jeho druhá tvář. Když je napitý, s chutí bych mu jednu flákla...kdyby to pomohlo.V ten moment je to úplně někdo jiný... Ale vím, že je to o jeho hlavě... K vánocům ode mne dostal knihu Jacka Londona Démon alkohol. Kniha popisuje stavy , které poznal Jack London sám na sobě. Byl také těžký alkoholik a bohužel díky tomu i zemřel. Kniha popisuje stavy opití, stavy abstinenční, delirium, schizofrenii,vše co alkoholik prožívá. Petr knihu přečetl za dva dny a pak mi přišel říct, že vše už taky zažil...že ho nepřekvapila, protože v ní o pití nenašel nic nového. Tady je prostě každá má rada zbytečná. Petr si přál, abychmu, jako vždy, něco napsala . K dárku-přímo na jeho druhou stranu. Tak se taky stalo. U Alenky na blogu "Osblove" jsem našla citát svatého otce Františka. Citát jsem upravila pro Petra a napsala jej na druhou stranu obrázku. nešlo to dobře, plátno bylo hrbolkaté, ale citát se Petovi líbil. Větu po větě  hned se mnou rozebral a dověděla jsem se opět spoustu zajímavého.Například, že pláče rád, třeba i u hokeje, protože hokej měl rád jeho tatulda... 

Vím, že tento citát ,ani dárek, ani já ,jeho pití nezastaví. Je mi to líto, protože vidím, jak ho ten alkohol ničí a pomalu zabíjí. Ke mně na návštěvu nechodí často, protože sem nesmí chodit opilý. Ale když přijde, dá si kávu, posloucháme českou muziku a debatujeme třeba celé odpoledne, než dostane žízen a uteče za svým cílem...pitím. Ale on a Renata jsou součástí mých všedních dní tady a tak proto ten dnešní příspěvek. 

A aby nebyl jen o něm: 

Vánoční výzdoba uklizená a na krbu je i svícínek, dárek k vánocům od Petra a Renaty. A taky kytka , kterou jsem sama sobě koupila na štědrý den ráno a ona je stále krásná.

A taky hafani se mají fajn. Kesyna stále prosí o jídlo, kdykoliv a kdekoliv by mohla znova a znova něco dobrého... Chlapeček je moje klíštátko, nehne se ode mne, když zavřu dveře a někam odcházím, pláče za dveřmi ...tak si na mne zvykl. Už je to rok ,co je mám a nikomu je nedám!

Děkuji za spoustu komentářů k mému pletení a mějte se fajn!