Kdysi jsem sem dávala příspěvek o "Dobrý Anděl", organizaci, která příspívá na děti , onkologicky nemocné. Já jsem se stala Dobrým andělem poté, co mé kamarádce zemřel jediný syn na rakovinu. Již v té době jsme přispívaly obě dvě. Po jedné mé návštěvě doma, kdy jsme spolu s Jiřinkou měly dlouhé rozhovory o smyslu jejího života, jsem ji navedla na myšlenku, aby se stala pěstounkou.Od té doby je v její rodině vše jinak. Nejdříve měla Pepču, 17 tiletého, na úrovni myšlení sotva 14cti let. pak si začala brát domů jeho romského kamaráda Mariana, který ale měl v DD další tři sourozence. Tak k Pepovi přibyl Marian, pak Věrka, Denis a Simon. Ti ostatní nejprve na předběžnou péči. Jenže o Denise a Simona projevila najednou zájem matka a ta má přednost vždy. Začala si je najednou ty dva nejmladší brát k sobě na ubytovnu a když se konal soud, dva nejmladší zůstali v DD , aby se mohly stýkat pravidelně s matkou. Jiřinka si ale předtím vzala hypotéku, koupili s manželem dům, nakoupili všem postele ,skříně, oblečení , počítač, televizi, bazén na zahradu a moc ji mrzelo ,že to takto dopadlo. 18 cti letý Marian si mezitím našel lásku- Nikolu. tak do domečku přibyla Nikola a mezitím i babička, Jiřky maminka, u které se projevily příznaky Alzheimerovy nemoci. A k dětem, třem nalezeným kočkám a jedné yorkšírce Adélce, ještě dva staří pejsci z útulku. A jak už to v životě bývá, jednoho dne přišel Marian s tím, že Nikola a on čekají dítě. Nikola v té době byla ve čtvrtém měsíci těhotenství. A Jiřce začal další kolotoč.... okolo doktorů, sociálky, zařizování pro mimi...
Minulý týden se stala babičkou malé Anetky. Anetko, přeji Ti moře lásky v tvé veliké rodině!
Jiřka je pyšná "bába". na svého syna nikdy nezapomene, její bolest se nezmenšila, ale našla i nové radosti a důvod jít dál....Moc jí přeji, aby její pěstounčata, jak ona říká, byli všichni dobří lidé, spokojení a aby po mnoha letech v DD našli co nejvíce lásky v její rodině! A Anetce jsem musela uháčkovat dárek... to je jasné....
ještě zbylo na bačkůrky a něco dokoupím a balíček poletí za Anetkou , do její veliké nové rodiny!
Marcelko, příběh je obdivu hodný a přeji kamarádce jen to dobré a pěstounče ať jim všem dělá spousty radosti :o)
OdpovědětVymazatMěj hezké léto. Jana
Marcelko, to je moc krásný příběh :-) A Anetce bude svetřík moc slušet :-)
OdpovědětVymazatKrásné Marci:-)
OdpovědětVymazatAhoj Marcelko, díky, že jsi se s námi podělila o příběh jedné rodiny. Ať se jim všem společně dobře žije. Háčkovaný dárek se mi líbí, jsi šikulka. Zdravím a mávám za vodu. Zuzana
OdpovědětVymazatKrásný článek, všem přeji do dalšího života vše nejlepší.
OdpovědětVymazatTo se hezky čte. Sice smutný začátek, ale o to hezčí pokračování :-) I já už vím jaké to je najít nový smysl života. Jiřka má štěstí že má kamarádku jako ty ;-)
OdpovědětVymazat