Boje a návraty....

Tento uplynulý týden byl týden mých bojů. Můj první boj a zcela neovlivnitelný, byl boj s obyčejnou rýmou. Po třech dnech jsem to vzdala a doufala, že rýma přece přejde za sedm dnů. Zítra je neděle a pokud jsem ji dnešní dlouhou procházkou nepřikrmila, skoro už není!

Druhý boj jsem sváděla se smutkem po Kesyně a Chlapečkovi. Dvacetkrát za den se otáčela od počítače, kde jsou...překračovala jejich imaginární misky s vodou a granulema, poslouchala, co už nemohla uslyšet. A včera večer telefonát,od Gábiny, v jejich nynějším příliš obydleném domku, není místo pro Chlapečka. Kesynka se prý nějak vmáčkne, ale maličký Chlapeček ne. Protože je pes. A protože v domě, ve kterém nikdy nebyl, se snažil při každém vypuštění z plastové bedny, překrýt svou značkou pachy osmi lidí, tří koček a dvou fenek. Já ho chápu! Přece je to PES, Vůdce té smečky. A tak se vrátil. S odřeným čumáčkem, hladový po pohlazení a procházkách. Sice mu přivezli plastovou bedýnku i sem, ale já ji zase schovala, Chlapečka vzala na klín, rozdělila se s ním o devadesáti procentní šunku a měla radost z jeho návratu.

Další obrázek hlásí také návrat. Návrat blízkého jara. Moc se na jaro těším. Budu víc chodit ven, rehabilitovat chůzí pravou, ale i levou nohu a chytat sluneční paprsky. Taky se v dubnu konečně dozvím výsledky všech vyšetření a taky to, co bude dál. 

Irové živé kytky nemají, maximálně na okně venku v truhlíku. V domech, které jsem uklízela, jsem živých kytek viděla opravdu minimum. Já si krokus a bledulky donesla z parku. Přinesla si domů trošku jara. I když dnes k večeru opět začalo mrznout a nyní v noci je na nule, tyhle poslové hlásí, že určitě brzo přijde.

A udělala jsem si radost. Poslední dobou hodně čtu a taky hodně pletu a u pletení nejen relaxuji, ale také přemýšlím. Na jehlice Knit Pro mne upozornil příspěvek Terezy z blogu Barvínek  a také Vlněné sestry. Prý šetří ruce pletařek. Tak jsem si řekla: nohy už moc nenapravíš, přece si nebudeš ničit i ruce! Přes mail oslovila paní Jarmilu z firmy Gatex z Františkových lázní, domluvily tak vše potřebné a já jen čekala. S dychtivostí je vyzkoušet. A teda... nádhera. Sice chřipka s rýmou a můj boj s kapesníky nedovolil ,vrhnout se na pletení ihned po rozbalení obálky, ale plete se úžasně.

Jehlice jsou ze dřeva, hladké, lehounké. Vlna po nich nezadrhává, lanko se neláme ani při magic loop! Jsem moc ráda, že jsem nad cenou přivřela obě oči a udělala také jednou radost sobě. U mne jistě zahálet nebudou. Objednala jsem si i počítadlo řad, ale z něj moudrá nejsem. Když dopletu třeba třicátou řadu, musím přecvakat do stovky, abych mohla počítat třeba u druhé ponožky také třicet řad? A ještě z jedné věci mám hrůzu, co když zapomenu přecvaknout? To víte, někdy se mi dějí i takové věci, že zapomínám. 

Užijte si neděli, jak nejlépe umíte. Chlapeček už spí, většina z Vás jistě také a já až dopletu po dopsání příspěvku pár řad, půjdu na kutě taky. Já a PES přejeme si i Vám krásné sny!