104....

....mám plán, abych ve svém životě vše, co si přeji , stihla. Naučit se, co ještě neumím, poznat někoho, kdo by se mnou sdílel stáří, užít si důchodového věku, mít zase jen jeden domov, kde se budu opravdu cítit doma a taky si znovu pořídit pejska- nejlepšího přítele!

Dnes jsem si tu tak seděla  a prohlížela své fotografie a vzpomínala na své rodiče, kteří tu již dávno nejsou a taky na Vánoce, když jsem byla malá. Největším dárkem pro mne byly vždy knížky, řádkové punčocháče a pyžama s gumou v pase mne nikdy nenadchly. Ale s knížkama to bylo jiné a mám to tak dodnes.

Na téhle fotce je mi rok. Narodila jsem se 24.12. o dva měsíce dříve, než bylo v plánu. Vážila tehdy 1,70kg měřila 46 cm a hned mne prý odvezli dopéct do trouby- jak mi naši celé dětství vyprávěli. Takže mám ode dneška ještě dalších 52 let, abych stihla vše, co je mým snem podle mého plánu. To víte, to plánování máme z dob minulých tak nějak pod kůží. Jestli mi ten plán vyjde, ví jen někdo tam nahoře ! Já ale věřím, i když mé tělo někdy silně odporuje, že určitou část si splnit stihnu! A mami a tati, svíčka hoří  a Vy jste tu se mnou dneska celý den! Moc na Vás vzpomínám a chybíte mi čím dál víc! Sakra, asi fakt stárnu!