Včera jsem pekla Míša dort pro Soninu k narozeninám. Trošku problém, protože irský tvaroh je řídký , i když dobrý, ale krém na Míša řezy z našeho tvarohu vypadá podstatně lépe. Víc jsem dělat nemohla, dopadl tak, jak vidíte na obrázku. Snad bude chutnat a bude z něj Sonina mít radost.
A mám také zase oba pejsky. Kesynku pokousala Eliška, navíc za měsíc co si ji vzala Gábina zpět, staršně stloustla a zešedivěla, musel to pro ni být stres asi, v tom plném domě lidí a zvířat, tak jsem řekla, aby mi ji zase přivezli. Chlapeček docela žárlí, protože měl pořád moji pozornost, ale ono se to srovná!
Takhle totiž trávil většinu času, když tu byl sám. A nebo na mém klíně. Nyní už jsou zase dva a tak je to trochu jiné. Kesynka je opravdu těžší než on, má skoro šest kilogramů a oba je na klíně nemohu držet, trpěly by moje nohy a můj krevní oběh.
Tak si to užívají, ten klídek tady... U nás se jinak docela ochladilo, už začíná skoro každý den pršet, chvílema vyleze sluníčko, ale fouká chladný vítr. prostě dubnové počasí. Těším se na květen a to nejen proto, že mi přiletí na návštěvu můj syn Luboš s jeho přítelem na celých sedm dní. Pořád v to doufám, protože mají kluci moji nyní velké trápení. Před dvěma týdny jejich bulteriérka prodělala těžkou operaci a nyní jim veterinář sdělil smutnou zprávu, že Emča má akutní leukémii a umírá. Můj syn skoro nespí, špatně to snáší, ale rozhodnutí ji nechat odejít je na nich dvou. Moc na ně myslím a vím ,jak jim je! A jak je to těžké, Tvrdil jim, že sama nepřežije týden a je to již třetí. Včera jsem se synem mluvila skoro hodinu, brečel mi do telefonu, protože se nemohou rozhodnout oba stejně.Moc bych si přála aby se dohodli a Emču po deseti a půl letech nechali odejít ....
