Týden po napsání mého posledního příspěvku jsem měla zabalená zavazadla, Irenka také, v Bandolu se na mne těšila rodina mé nej přítelkyně z Ploskovic a také Zdenka Anýzovka. Jen mně zase bylo o dost hůř , opět horečky a v pondělí před odletem mi nějak přestala sloužit pravá noha. Ale Jitka s Irenkou mne přesvědčovaly, jak mi dovolená pomůže, že bych měla myslet positivně a že bude vše jistě v pořádku. 23.9. ráno v sedm hodin jsme tedy nastoupily do autobusu na letiště v Dublinu, ač jsem se cítila víc než mizerně. Během letu do NICE mi noha příšerně otekla, měla jsem pocit ,že ji nemám, za Irenou jsem se statečně vláčela s mým malým kufříkem, zlitá studeným potem na všech částech mého těla. Přesto jsme cestu zvládly a já konečně poznala Anýzovku. Setkání to bylo velmi příjemné. Jen mé noční povídání s nej přítelkyní bylo zamítnuto poté, co viděli, jak vypadám a jak mi je. Apartmán byl moc pěkný, ten jsem ještě stihla nafotit i s fíkovým koláčem, který nám Zdenka upekla na přivítanou.
V noci jsem nespala. Měla bolesti, horečku. Ráno mi bylo trošku lépe a moji známí se rozhodli odjet až odpoledne a vzít nás na výlet. Do vesničky De Azur, ze třináctého století. Mne však vesnice již vůbec nezajímala, každý krok byl pro mne utrpení, můj obličej měl přes namalovaný makeup barvu křídy. Posadila jsem se u prvního obchůdku venku na židli a čekala,až se mí milí vrátí z výpravy po vesnici. Po obědě v útulné restauraci nás rodina ještě odvezla na nákup s tím, že si pak u nás připraví svačinu na cestu a odjedou domů. V obchodním centru se mi ale již udělalo velmi zle. Moji přátelé mne přesvědčili, abych zavolala Zdence a ta mi domluvila schůzku u lékaře v Bandolu, který mluvil anglicky. Sekretářka lékaře Anýzovce volala zpět, že jsem objednaná na 6,45 večer. Pak však lékař, který se mezitím informoval, co mi je, rozhodl, že musím okamžitě do nemocnice. Sbalila jsem nejnutnější hygienu a noční košili a vydali jsme se na cestu do nemocnice v Toulon. V první nemocnici nás nepřijali a poslali do další, která byla specializovaná na Vascular medicine. Přes všechny problémy s mou EU zdravotní kartou-4 roky propadlou-moje obrovská hloupost ji nezkontrolovat před cestou- mne přijali v nemocnici St Musse v Toulon. Měla jsem zimnici, horečku 40, tlak 90 na 46 a diagnoza- tromboza. Ta se potvrdila druhý den na ultrazvukovém vyšetření. Tromboza břišní tepny. Proto mi přetala fungovat noha, podle vynikajícího francouzského Dr.Giauffiera jsem tuto trombozu měla již několik týdnů a měla obrovské štěstí. Rozběhl se kolotoč péče, vyšetření, krevních testů ,CT, znovu sono, gynekologické vyšetření, kapačky, ATB, injekce do břicha na ředění krve, genetické vyšetření krve atd.Potvrdilo se mimo jiné i to, že jsem neměla žádný zápal plic ani cystu v ledvinách. jsem zvědavá, co na to bude říkat primář Out patient Department, až tam půjdu 23. 10. na kontrolu. Jestli tam vůbec půjdu...přemýšlím, že ne!
Děkuji osudu, že jsem do Francie odletěla a dostala tak veškerou péči, kterou mi mohli tamní lékaři poskytnout. Děkuji mé nej kamarádce, že se mnou zůstali a i dál mi denně z cesty zpět telefonovali a podporovali.Také Ireně za to, že díky tomu, co se mi stalo, zůstala v Bandol sama ,za její péči a starost o mne a její návštěvy za mnou v nemocnici . Dr. Giauffierovi za záchranu života a Zdence za všechno, co pro mne udělala a jak se k mé situaci postavila skvěle.Také mému synovi Lubošovi, který přes strach o mne studoval po práci všechny zákony o Health care v EU a úmluvy atd a denně mi telefonoval a podporoval. Jsem zpět, čeká mne spousta dalších vyšetření, které musím absolvovat do šesti týdnů, aby se odstranila příčina tipu této trombozy. Doufám, že do Provence se snad ještě někdy vrátím a můj sen se splní.
Nice, po příjezdu vlakem z Bandol, čekání na autobus na letiště a v duši strach z letu. Ale protože mi bylo o mnoho lépe než před týdnem, věděla jsem, že to zvládnu. Tady jsem si půjčila francouzskou hůl a snažím se chodit. Nejde to, bolí to, možná se nervy v noze obnoví do třech měsíců. Budu pro to dělat vše, co mohu.
Děkuji i těm z Vás co věděly, myslely na mne a posílaly energii sms. Moc si toho všeho vážím, ale nejvíc toho, že žiji !
