Emergency a mé "nemoci"

V minulém příspěvku jsem Vám psala o svém trápení s kopřivkou. Nevím, zda to bylo upozornění mého těla, že se něco bude dít, ale následovalo období, které trvá dosud. Dnešní příspěvek bude o zdravotnictví v Irsku a o tom, co jsem zažila za poslední dva týdny. Začnu ale od neděle, kdy zmizela má kopřivka,ale začala jsem cítit bolest pod pravým žebrem na zádech a také mi vyskočila teplota. Nic extrémního, 37,6, další den 38,9, pak zase 37,8 atd. Horší ale bylo to, že  ta pulsující nekončící bolest  v zádech mne otupovala každou noc. Pokus si lehnout, otočit ,vstát, sednout, opět lehnout a tak pořád dokola jsem absolvovala několikrát za noc. V šuplíku našla léky na horečku a zánět v těle, na způsob našeho Acylpirínu a díky těmto lékům se ještě třikrát za noc převlékala do suchého. V pátek , kdy už jsem vypadala jako zombie, jsem se objednala k lékaři. Objednali mne na úterý. Tak mne čekaly ještě 4 noci, kdy jsem skoro opět nespala. Do rána bezesné noci. U GP lékaře jsem dostala doporučení do nemocnice v Cavanu, na tzv. Emergency. Lékař mi vysvětlil, že má podezření na zánět ledvin, ačkoliv v moči jsem neměla žádné známky zánětu. Zavolala jsem Gábině a poprosila ji o odvoz do nemocnice.V poledne jsem tedy stála s doporučením na recepci Emergency. Po čtyřech hodinách mne zavolala lékařka, vyptala se mne na příznaky mé nemoci, změřila mi tlak, odebrala krev a v žíle nechala přilepenou kanylu. Poslala mne zpět na chodbu, mezi ostatních asi šedesát pacientů. V půl šesté večer, kdy už jsem opět měla horečku a bolestí již nevěděla, jak na židli sedět, mne zavolala a sdělila mi, že odebraná krev i moč jsou v pořádku. Pak si všimla mých oteklých nohou.Bylo mi vytčeno, proč jsem jí o tom neřekla. Znovu odeslala vzorek mé krve na rozbor, že má podezření na trombozu. Já jí však pořád opakovala o bolesti v zádech. V deset hodin večer ke mně přiběhla sestra, na té chodbě mi změřila tlak, pak mne vzala na ošetřovnu a píchla mi injekci do břicha. Prý kvůli tromboze a dala prášky na bolest. Za hodinu pro mne přišel další konsultant. Ten mi řekl, že mají podezření ještě na kameny v ledvinách. Naordinoval mi kapačku a řekl, že mohu po ní odjet domů.Autobus do Virginie již nejel, zavolala jsem tedy jedné češce Janě a ta se pro mne vydala z Virginie do Cavanu-30km. Asi v jedenáct hodin přišla další konsultantka a ta mi řekla, že tam mám zůstat do rána, že mi ráno udělají CT a ultrazvuk. Byla jsem celý den o hladu, neměla s sebou hygienické potřeby, bolela mne celá Marcela a už jsem měla na krajíčku...k pláči jsem neměla daleko. Vysvětlila jsem jí, že tu již mám odvoz a že se ráno vrátím prvním autobusem zpět. Dala mi podepsat revers a jela jsem domů. A opět nespala. V osm hodin jsem jela zpět. V půl deváté seděla na stejné chodbě a se mnou několik lidí ze včerejška. Ve dvanáct hodin mi udělali ultrazvuk pravé nohy. Ve tři hodiny přišla konsultantka ze včera, s dopisem pro mou GP lékařku, s předpisem na ATB a troje léky na bolest a jedny na snížení horečky a oznámila mi, že protože jsem včera odjela, na CT mne má objednat GP a také ke specialistovi na ledviny. Jela jsem domů. Tři km chůze z nemocnice na autobus jsem myslela , že nezvládnu. Obléval mne studený pot, třásla jsem se zimnicí a několik lidí se mne ptalo, zda mi je dobře, že jsem strašně bledá. Od čtyř hodin jsem volala z domova na recepci GP lékařky zde ve Virginii. Objednali mne na pátek, 4. hodina odpoledne. Tam mne odvezl soused, asi bych tam nedošla. U GP jsem již brečela doopravdy. Nevyspalá, s horečkou, přes ATB a léky na bolesti, stále s bolestí pod pravým žebrem. Poslala mne zpět na Emergency v Cavanu. První slova konsultanta byla: Ty tu budeš vždy, když budu v práci?  Od čtyř hodin do čtyř do rána jsem opět seděla na chodbě. Pak mne položili oblečenou na lehátko ve vyšetřovací části Outpatient department. V pět ráno přijel zřízenec , posadil mne na vozík a odvezl do prvního patra na operační oddělení. Nikdo mi nic neřekl, tam mne sestra dala na pokoj, kde leželi dva muži a čtyři ženy na přístrojích a řekla mi, že až přijde lékař, že se dovím, proč tam jsem. Lékař přišel v devět hodin dopoledne. Oznámil mi , že budu čekat na CT. Dali ATB do žíly a léky na bolest. V pět hodin mne odvezli na CT. V devět hodin večer přišel primář oddělení a oznámil mi, že mohu jít domů. Prý mám zápal plic a cystu na ledvině. A že se sem mám vrátit za týden na kontrolu a ke specialistovi na ledviny mne má objednat má GP. Prý se čeká tak rok. Propouštěcí zprávy jsem se do jedenácti hodin večer, kdy pro mne opět přijel soused, nedočkala. budu doufat, že ji poslali k GP.Ještě musím napsat, že ani na tomto pokoji jsem ani minutu nezamhouřila oko. Zde jsou totiž návštěvy celý den. Od rána do devíti večera pokojem prošlo asi sto lidí.Nemáte soukromí, ani klid. Bolest přestala, horečky nemám. Zato nevím, co mi opravdu je. Nekašlu, na hrudi mne nebolí. Dozvěděla jsem se během týdne, že mám trombozu, kameny v ledvinách ,zápal plic a cystu v pravé ledvině. Dnes je mi  podstatně líp. Už dojdu do obchodu, jen jsem hrozně unavená a opravdu stále bílá v obličeji. Vzpomínala jsem na zdravotnictví u nás. Tento systém mi přijde poněkud neštastný. Zvlášt, když vedle Vás na židli deset hodin zvrací dívka s viditelným záchvatem žlučníku. Na další židli sedí muž osm hodin s uřízlým prstem z práce, aby se pak dověděl, že tady ho neošetří a musí jet do 100km vzdálené nemocnice v Droghedě, kam ho objednali na operaci. Shodou okolností, tento muž, je také můj soused. V Droghedě seděl na chodbě s tím uřízlým prstem ještě další den ve tři odpoledne. Omlouvám se ,za tak dlouhý příspěvek, jen jsem chtěla, aby jste věděly, proč neháčkuji a nedávám slíbený příspěvek o robách na dovolenou. Vůbec jsem totiž nevěděla, zda na ni poletím. Od dneška za týden. Doufám, že ano.... přeji Vám všem hlavně zdraví! Díky všem, co dočetly do konce.